Václav Prokop Diviš

^*26. 3.1698, Helvíkovice u Žamberku – ^†21. 12.1765, Přímětice u Znojma

Václav Prokop Diviš, vlastním jménem Václav Divíšek, v mládí studoval ve Znojmě jezuitské gymnázium a během studia byl podporován louckým premonstrátským klášterem. Po studiích do kláštera v Louce u Znojma vstoupil a přijal zde jméno Prokop, v září roku 1726 byl vysvěcen na kněze. O tři roky později byl jmenován učitelem filozofie a teologie, zároveň pokračoval ve vzdělávání. Absolvoval dvě vysoké školy (v Olomouci získal doktorát z filozofie a v Salcburku doktorát z teologie). V roce 1736 se ujal farnosti v Příměticích u Znojma, kde působil jako farář až do konce života.

Ve světě se proslavil jako vynálezce, který na českém území postavil první bleskosvod (hromosvod). Mimo jiné prováděl experimenty se statickou elektřinou, kterou zkoumal pro léčebné účely, především v oblasti léčení revmatismu a různých svalových křečí. Zajímal jej vliv elektromagnetismu na rostliny a živočichy, na nichž prováděl pokusy. Prokop Diviš byl také výtečným hudebníkem a sestavil vlastní hudební nástroj s názvem Denis d’Or (Zlatý Diviš). Tento unikátní strunný nástroj poháněný elektřinou měl 790 kovových strun a 3 klaviatury.

Svůj nejznámější vynález, bleskosvod, Diviš původně zamýšlel jako tzv. meteorologický stroj, který měl dokonale vyrovnávat napětí mezi nebem a zemí, a tak odvracet samotný vznik výboje. Poprvé jej realizoval 15. 7. 1754 na zahradě v Příměticích u Znojma, přestože se k němu dostala zpráva, že o rok dříve při pokusech s blesky německý fyzik Georg Wilhelm Richmann zemřel. Dodnes existují dvě kopie Divišova bleskosvodu – jedna stojí vedle jeho rodného domu a druhá je umístěna na budově Divišova divadla, otevřeného v roce 1926 v Žamberku. Diviš také zanechal podrobný popis svého stroje ve spise „Descriptio machinae meteorologicae“.

PETŘÍK, Maxmilián. 72 jmen české historie. 1. vyd. V Praze: Česká televize, 2010. 150 s. Edice České televize. ISBN 978-80-7448-005-8.

KOLOMÝ, Rudolf. Prokop Diviš: vynálezce uzemněného bleskosvodu. 1. vyd. Praha: Prometheus, 2004. 48 s., [8] s. obr. příl. Velké postavy vědeckého nebe; sv. 13. ISBN 80-7196-275-9.