Václav II.

^*27. 9. 1271 Praha – ^†21. 6. 1305 Praha

Václav II. byl synem Přemysla Otakara II. a Kunhuty Uherské. Po smrti svého otce v bitvě na Moravském poli byl jako nezletilý svěřen do péče braniborského markraběte Oty V. Dlouhého, který jeho jménem zároveň spravoval Čechy. Ota mladého krále věznil postupně na Bezdězu a v Braniborsku a zpět do Čech jej propustil až v roce 1283 poté, co česká šlechta zaplatila vysoké výkupné. Po návratu se Václav brzy dostal pod silný vliv Záviše z Falkenštejna, představitele mocného rodu Vítkovců a milence (později manžela) své matky. Mladý král však krátce poté, co dosáhl plnoletosti, nechal Záviše uvěznit a dál vládl již jako suverénní panovník.

Od devadesátých let vedl Václav aktivní a úspěšnou zahraniční politiku. Několikrát zasáhl do bojů o říšský trůn, středobodem jeho úsilí se však stala především expanze na území Polska, které definitivně ovládl  roku 1300. Následně se nechal v Hnězdně korunovat polským králem a své nároky dále podepřel sňatkem s polskou princeznou Eliškou Rejčkou. V roce 1301 získal uherskou královskou korunu pro svého syna Václava III., narazil však na odpor římského krále Albrechta I. Habsburského a papeže Bonifáce VIII., kteří prosazovali svého kandidáta Karla Roberta z Anjou. Václav sice odrazil Albrechtův útok u Kutné Hory, svého vítězství však již nedokázal využít, neboť o rok později zemřel na tuberkulózu. Pohřben byl ve Zbraslavském klášteře, který v roce 1292 založil jako novou nekropoli přemyslovských králů.

Pět let mezi smrtí Přemysla Otakara II. a Václavovým návratem do země představovalo největší krizi českého státu ve 13. století. Václav však dovedl navázat na úspěchy svých předchůdců a během krátké doby povznesl zemi k novému mocenskému rozmachu, financovanému rozsáhlými nalezišti stříbra. V roce 1300 provedl zásadní reformu českého finančního systému, soustředil dosud roztroušenou ražbu do centrální mincovny v Kutné Hoře a pro české království zavedl novou stříbrnou minci, tzv. pražský groš. Václavův královský dvůr se stal významným kulturním centrem, na němž působila řada umělců a vlivných duchovních, např. mohučský arcibiskup Petr z Aspeltu. Sám panovník uměl latinsky a v němčině psal milostné básně.

 

BARTLETT, Robert et al. Přemyslovci: budování českého státu. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.