Územní samospráva

Základy územní samosprávy na našem území souvisejí s rozpadem feudalismu a zrušením roboty. První obecní zřízení pochází z roku 1849 a razí heslo „Základem svobodného státu je svobodná obec“. Za Rakouska-Uherska fungovala samospráva na úrovni okresů a zemí. Tento systém byl přejat i po vzniku Československa a fungoval až do roku 1928, kdy došlo ke zrušení dosavadního oddělení politické státní správy a vyšší územní samosprávy a v čele okresů a zemí stáli jmenovaní státní úředníci. Již v průběhu druhé světové války vznikaly na našem území, zprvu jako ilegální odbojové orgány, tzv. Národní výbory, které se po válce staly základem územní organizace státu. Po roce 1948 byla samostatná působnost de facto zrušena a Národní výbory vykonávaly pouze státní moc. Plně právně i fakticky byla samospráva obnovena až po roce 1989.

Dnes je celé území České republiky rozděleno do obcí (s výjimkou vojenských újezdů), které se dále shlukují v rámci krajů. Při vzniku Ústavy nepanovala shoda na povaze vyšších územně správních celků. O tom, že půjde právě o kraje (a nikoli o země), rozhodl s účinností od 1. 1. 2000 až ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územně správních celků. Celkový počet krajů je dnes 13 (Středočeský, Jihočeský, Plzeňský, Karlovarský, Ústecký, Liberecký, Královéhradecký, Pardubický, Vysočina, Jihomoravský, Olomoucký, Moravskoslezský, Zlínský), hlavní město Praha je samostatnou jednotkou s prvky obce i kraje.

Jednotlivé kraje se také dělí na okresy, administrativní jednotky zřízené zákonem č. 36/1960 Sb., o územním členění státu. Ty nemají vlastní subjektivitu, mají však význam například pro územní orientaci či soustavu obecných soudů.

Do samostatné působnosti, tedy oblasti, jejíž úprava je plně v kompetenci územních samosprávných celků, patří obecně především záležitosti existence a rozvoje územního společenství (vnitřní organizace, zabezpečení veřejného pořádku, rozpočet, hospodaření s majetkem apod.). K jejich prosazení obce a kraje vydávají obecně závazné vyhlášky. Kromě samosprávy vykonávají kraje a obce rovněž přenesenou státní správu.

 

PAVLÍČEK, Václav, Ján GRONSKÝ, Jiří HŘEBEJK, et al. Ústavní právo a státověda. II. díl, Ústavní právo České republiky. 2. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2015. Student. ISBN 978-80-7502-084-0.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.
Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územně správních celků.
Zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu.