Únorový puč 1948

Politické a ideologické uspořádání třetí republiky bylo výrazně utvářeno zájmy Komunistické strany Československa, která byla v poválečných letech vedoucí politickou silou. Během období let 1945–1948 postupně narůstal tlak komunistů na kulturní sféru, média, sílila jejich pozice ve vedení armády a policie. Léto 1947 bylo poznamenáno katastrofálním suchem, jehož přímé důsledky chtěla vládní komunistická strana řešit zavedením zvláštní milionářské daně. Přibližně 35 tisíc občanů, disponujících větším rozsahem majetku, tak mělo podléhat nové plošné dani. Proti takovému řešení se však postavily ostatní strany, což vedlo k rozsáhlé a stále se zostřující vládní krizi. Neúspěšný bombový atentát na tři nekomunistické ministry byl taktéž projevem této krize. Důkazy nasvědčovaly, že na přípravě atentátu se podílely osoby spojené přímo s komunistickou stranou a objevovaly se pochybnosti o řádném postupu policie během vyšetřování celé kauzy. Na příslušníky bezpečnostních a ozbrojených složek rostl nátlak, aby vstupovali do komunistické strany, řada policejních důstojníků podléhala politickému vedení komunistů. Tato bezpečnostní krize byla součástí širší snahy o omezení nezávislosti veřejných státních úřadů, snahy o likvidaci ústavních demokratických pravidel řízení státní správy.

Nekomunističtí vládní ministři se rozhodli na vzniklou situaci reagovat podáním vlastní demise. Ta proběhla 20. února 1948 a jejím cílem byl pád vlády a vypsání nových voleb, po nichž mělo dojít ke snížení vlivu komunistů na chod státu. Tento předpoklad se ovšem nenaplnil. Demisi nepodpořili sociální demokraté, kteří byli silně ovlivněni komunistickou stranou. To umožnilo komunistům argumentovat, že demise je protistátní akcí a spiknutím jen několika konkrétních politiků. Komunistická strana ovládala rozhlas a větší část ostatních médií, bezpečnostní aparát, vojenské velení a telegrafní komunikaci. Dokázala efektivně zorganizovat masové pouliční protesty svých příznivců a demonstrovala možné použití ozbrojené síly. Tím přiměla prezidenta Edvarda Beneše, aby 25. února 1948 jmenoval novou, pouze komunistickou vládu s premiérem Klementem Gottwaldem v jejím čele. Tímto aktem započalo období čtyřiceti let komunistické diktatury. Až do roku 1989 bylo výročí tzv. „vítězného“ února každoročně připomínáno řadou povinných masových oslav jako nejvýznamnější událost poválečných dějin.

KAPLAN, Karel. Československo v poválečné Evropě. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2004. 407 s. ISBN 80-246-0655-0.
KAPLAN, Karel. Nekrvavá revoluce. V ČSFR vydání první. Praha: Mladá fronta, 1993. 447 stran, 24 nečíslovaných stran obrazových příloh. Archiv; svazek 68. ISBN 80-204-0145-8.