Tuzex

Tuzex byl podnik zahraničního obchodu provozující v socialistickém Československu síť stejnojmenných obchodů s luxusním zbožím. Název podniku vznikl jako zkratka ze slov tuzemský export. Založen byl v roce 1957 jako nástupce podniku Darex se záměrem získání deviz a valut pro potřeby národního hospodářství a průmyslu. V prodejnách Tuzexu bylo možné platit zahraniční měnou či odběrovými poukázkami, tzv. tuzexovými korunami, jimž se přezdívalo bony.

V nabídce prodejen Tuzexu tvořily většinu sortimentu dovozové výrobky z nesocialistických zemí, ale výběr doplňovalo i různorodé zboží z československých exportních programů. Bylo zde možné koupit módní textil a obuv značek jako Levi's, Lee Cooper či Ellesse, módní doplňky i metrový textil nebo luxusní kosmetiku Dior. Prodejním hitem byla spotřební elektronika, např. tranzistorová rádia, pračky atd. Tuzex směl také jako jediný přímo dovážet automobily světových značek jako Fiat, Ford či Citroën. Dalším oblíbeným zbožím byly zahraniční lahůdky a výběrový alkohol. V roce 1988 měl Tuzex více než 170 prodejen prakticky ve všech větších městech v republice a roční obrat závratných 250 milionů dolarů, což tvořilo 5 % tehdejšího oběhu hotovosti.

Nakupování v Tuzexu bylo v socialistickém Československu sociálním fenoménem. Nedostatkové a exkluzivní zboží z Tuzexu bylo považováno za kvalitnější než produkty, které byly k dostání v klasických obchodech, a způsob prodeje a prezentace zboží byly pro československé občany něčím zcela mimořádným. Mít džíny nebo magnetofon z Tuzexu bylo statusovým symbolem také proto, že českoslovenští občané mohli legálně získat přístup k bonům prací v zahraničí, za niž poukazovali plat v cizí měně na tzv. tuzexový účet, ze kterého po návratu mohli po konverzi vybírat bony. Pro ostatní byl jedinou možností, jak bony získat, ilegální odkup od překupníků, kterým se říkalo veksláci. Ti stáli před obchody a zájemce oslovovali slovy: „Bony, chceš bony?“. V éře normalizace se vekslování s bony stalo tak významným sociálním fenoménem, že o tomto jevu režisér Vít Olmer natočil v roce 1987 film Bony a klid.

Tuzex

KNAPÍK, Jiří a kol. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011. 2 sv. Šťastné zítřky; sv. 5. ISBN 978-80-200-2019-2.
MIKOLÁŠIK, Daniel. Vekslák, bony či Tuzex. 10 věcí z dob komunismu, které dnes již neexistují, ale kdysi byly běžnou součástí života In. Refresher.cz [online]. 15. 11. 2019 [cit. 8. 12. 2019]. Dostupné z: https://refresher.cz/76598-Vekslak-bony-ci-Tuzex-10-veci-z-dob-komunismu-ktere-dnes-jiz-neexistuji-ale-kdysi-byly-beznou-soucasti-zivota.
GALLO, Roman. Bony zanikly. Džíny přežily, ale pro Tuzex to byl smrtící úder. In. Ihned.cz [online]. 30. 6. 2003 [cit. 8. 12. 2019]. Dostupné z: https://archiv.ihned.cz/c1-13018970-bony-zanikly-dziny-prezily-ale-pro-tuzex-to-byl-smrtici-uder.