Film, který byl v letech 1969–1989 zakázaný komunistickým režimem. Symbol politických zásahů do kultury a veřejného života v socialistickém Československu. Trezorová metoda byla běžná a rozšířená ve znárodněné státní kinematografii téměř všech socialistických zemí.
Pojem „trezorový film“ se používá pro snímky, které byly zakázány po invazi vojsk varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 v rámci následné tzv. normalizace poměrů, o kterou stát usiloval od dubna 1969 po nástupu Gustáva Husáka do funkce prvního tajemníka ÚV KSČ. „Trezor“ slouží jako metafora pro místo, kam byly obrazně odkládány snímky, jež socialistický režim vnímal jako ohrožující politickou stabilitu. Pro kontrolu filmů byla v Československu roku 1970 zřízena mimo jiné Ideově umělecká rada Filmového studia Barrandov. Cenzuře podléhaly jak filmy nové, tak i snímky natočené v předchozích obdobích. Byl sepsán seznam, na němž se objevila většina titulů nové vlny 60. let. Byly staženy z distribuce ihned poté, co byla zaregistrována jejich škodlivost pro režim. Ta spočívala nejčastěji v alegoriích, satirách či parodování komunistické strany a socialistického zřízení, případně zobrazení historických skutečností, jež měly zůstat utajeny. Vyřazovány byly také snímky, na nichž spolupracovali disidenti nebo umělci, kteří po roce 1968 emigrovali, a rovněž snímky „morálně pokleslé“, jak bylo klasifikováno např. Passerovo podobenství Intimní osvětlení (1965). Z distribuce byla takto postupně vyřazena většina československých filmů natočených mezi lety 1956–1970, ale i některé starší: například Noční motýl režiséra Františka Čápa (1941) byl zakázán pro přílišnou erotičnost. Kontrola nově vznikajících snímků probíhala přímo ve filmových studiích. Cenzura byla vykonávána již předběžně ve fázi dohledu nad scénářem literárním i technickým, poté při posuzování pracovní verze filmu a nakonec i verze definitivní před uvedením filmu do distribuce. Některé byly zakázány až po premiéře nebo dokonce po několika letech. V pomyslném trezoru zůstala většina zakázaných filmů až do revoluce v roce 1989 a pádu komunistického zřízení v Československu. Až poté docházelo k jejich veřejné rehabilitaci a případnému dokončování. V letech 1990–1991 bylo uvedeno do kin v premiéře či obnovené premiéře přibližně 50 trezorových filmů.
Nejvýraznějšími a nejvýznamnějšími příklady trezorových filmů jsou zvláště tyto snímky: psychologický film-noir Ucho (1970) režiséra Karla Kachyni, komediální podobenství Jiřího Menzela Skřivánci na niti (1969) a komediální drama Jaromila Jireše Žert (1968), jež bylo považováno za jeden z nejnebezpečnějších filmů pro socialistický režim. Zvláštní místo zaujímá také podobenství Jana Němce O slavnosti a hostech (1966), které zakázal tehdejší prezident Antonín Novotný, neboť se jím cítil osobně dotčen.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.