Terezínští skladatelé

Sběrným koncentračním táborem v Terezíně prošlo mezi lety 1942–1945 asi 140 tisíc lidí a téměř každý čtvrtý přímo tam zemřel. Drtivá většina ostatních čekal transport do vyhlazovacích táborů. Zachránilo se jen několik lidí. Přesto pevnost Terezín v té době žila kulturou: hrálo se divadlo a kabaret, prováděly se opery i oratoria, pořádaly se koncerty, skládala se nová hudba, nacvičovaly se vícehlasé sbory, recitovalo se a psala se poezie, vydávaly se kulturní časopisy, malovalo se. Hudba se provozovala hlavně v tělocvičnách, v půdních prostorách a na nádvoří Magdeburských kasáren. Badatelé se pokoušeli zjistit, proč právě v židovském Terezíně za druhé světové valky došlo k tak obrovskému kulturnímu vzedmutí a kvasu umělecké produkce. Toto téma se netýká jen umění, ale ukazuje i sílu lidského ducha a hrdinství uprostřed beznaděje. Kulturní život v terezínském ghettu byl po určité době povolen, jelikož měl posloužit jako jeden z nástrojů k zastření pravdy o osudu, který byl Židům předurčen, a pro vězně mělo umění ve všech formách velký význam – pomáhalo jim překonávat deprese a strach z neznámé budoucnosti a uchovat jejich osobní integritu

V Terezíně je dnes k vidění stálá expozice Hudba v terezínském ghettu, která přibližuje jak význam hudby pro život vězňů, tak i hlavní osobnosti tamního hudebního dění. Terezínských skladatelů bylo na třicet, nejznámější mezi nimi jsou Pavel Haas (1899–1945), Viktor Ullmann (1898–1944), Hans Krása (1899–1944) a Gideon Klein (1919–1945). Byli z těch, kdo svými osudy a hudebním odkazem daleko překračují zdi terezínského ghetta. O jejích tvorbě od roku 2018 pečuje Institut terezínských skladatelů.

https://www.holocaust.cz/dejiny/ghetto-terezin/kultura/
https://www.pamatnik-terezin.cz/