Tělocvičné organizace

V českých zemích začaly tělesná cvičení provozovat na přelomu 30. a 40. let 19. století zemské a soukromé tělocvičné ústavy (obdoba dnešních fitcenter). První tělocvičné spolky se objevily v revolučním roce 1848 – česko-německý Akademický tělocvičný spolek v Praze a první turnerská (nářaďový tělocvik orientující se na masu cvičenců) jednota v Aši – které však po znovunastolení absolutismu brzy zanikly. S občanskými svobodami garantovanými únorovou ústavou z roku 1861 začaly být zakládány další turnerské jednoty a v únoru 1862 vznikla i ryze česká Pražská tělocvičná jednota, brzy přejmenovaná na Sokol pražský. Jejími organizačními a ideovými vůdci byli Jindřich Fügner a Miroslav Tyrš. Ještě v roce 1862 byly založeny další sokolské jednoty, např. v Brně, Plzni či v severovýchodních Čechách. Tyrš dal sokolům do kolébky sokolskou tělocvičnou soustavu, jež vycházela z turnerské, dále vlastenecké a demokratické poslání Sokola a v roce 1882 i největší sokolskou slavnost – všesokolský slet. V roce 1889 pak bylo založeno sokolské ústředí – Česká obec sokolská. Na konci 19. století však všenárodní a protiklerikální zaměření Sokola narazilo na tříštící se zájmy českého obyvatelstva. Nositelé katolického náboženství začali zakládat vlastní křesťanské tělocvičné jednoty s názvem Orel, dělničtí příslušníci se zas sdružovali v dělnických tělocvičných jednotách. Vedle sokolských, orelských a dělnických jednot vznikaly v 19. století v českých zemích i tělocvičné organizace dalších zde žijících národů. Nejvýraznější pozice zaujaly německé turnerské spolky, mezi něž začaly v některých krajích (např. na Liberecku) pronikat antislovanské a antisemitské názory.

Po vzniku Československa rychle narůstala síla Československé obce sokolské, a to jak početně – v roce 1938 už vykazovala takřka 1 000 000 členů – tak i společensky – stala se masovou oporou demokratické politiky Hradu a prezidentů Tomáše Garrigua Masaryka a Edvarda Beneše. Nejzřetelnějším výrazem jejího společenského významu byl X. všesokolský slet v roce 1938, který se stal velkolepou manifestací na obranu Československa před hrozbou nacistického Německa. Spojením s katolickým Slovenskem posílila orelská organizace. K dalšímu tříštění došlo naopak v dělnických tělocvičných jednotách, z nichž se v roce 1921 vydělili přívrženci komunistického hnutí a ustavili vlastní Federaci dělnických tělocvičných jednot.

Němečtí turneři si v novém československém státě vytvořili vlastní organizaci – Deutscher Turnverband in der Tschechoslowakei (Německý tělovýchovný svaz). Jeho vedení a většina členů však zaujaly protičeskoslovenský postoj a v roce 1933 se právě turnerské hnutí stalo základnou pro vznik Sudetendeutsche Partei, jež pod vlivem nacistického Německa vyhlásila odtržení německých oblastí od československého státu. Už v květnu 1945 byl s úkolem sjednotit československou tělovýchovu a sport ustaven Ústřední národní tělovýchovný výbor. Další směřování tělovýchovy v Československu pak rozhodl únor 1948, během něhož se dostala k moci komunistická strana a ta prosadila své pojetí na základě hierarchického principu. Na konci března 1948 byly tělovýchova a sport sjednoceny pod hlavičkou Československé obce sokolské. Následujících deset let hledal komunistický režim takovou organizaci tělesné výchovy a sportu, která by odpovídala jeho zájmu udržet si i v této oblasti svou kontrolu. Nakonec byl v březnu 1957 založen Československý svaz tělesné výchovy.

Po listopadu 1989 došlo jednak k obnově bývalých tělocvičných organizací, jako byly Sokol, Orel a zčásti též Dělnická tělocvičná jednota, jednak k vytvoření nových organizací, z nichž nejvýznamnější se stala Česká asociace Sport pro všechny. Stále větší popularitu nabývalo cvičení aerobiku a fitness.