Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
Tančící dům

Tančící dům

První pražská porevoluční stavba od významného světového architekta, která získala svůj název podle dvou nárožních věží, připomínajících taneční pár. Stavba se stala jedním ze symbolů Prahy a významným turistickým bodem.


Tančící dům – Autor: Fred Romero, licence CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Praha_-_Tan%C4%8D%C3%ADc%C3%AD_d%C5%AFm_(2).jpg
Podrobné informace

slavnostní zpřístupnění 20. 6. 1996

 

Tančící dům, nazývaný též Ginger and Fred, se nachází v Praze na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí. Inspirací pro přezdívku se stala populární taneční dvojice, již tvořili Fred Astaire a Ginger Rogersová, populární v Americe v meziválečném období. Původně se na místě výstavby nacházel obytný dům, který byl koncem druhé světové války během bombardování Prahy zničen. Parcela pak byla několik desetiletí prázdná. Myšlenku na zaplnění prostoru vyslovil architekt Vlado Milunić v rozhovoru s Václavem Havlem začátkem 90. let po vzniku samostatné České republiky. Podle původního plánu měla stavba prodloužit kulturně-společenskou řadu nábřežních staveb (Rudolfinum, Národní divadlo, Mánes). Nakonec se investorem stala nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden (dnes ING), která odkoupila parcelu a získala ke spolupráci slavného amerického architekta Franka Gehryho.

Průčelí nevelkého, ale výrazného domu je tvořeno dvěma věžemi, které evokují taneční dvojici. Plná věž je ukončena kopulí z trubek a nerezové síťoviny, druhá věž má prosklenou fasádu, jejíž linie připomíná rozvlněnou sukni tanečnice. Dům vystupující do linie chodníku je osmipatrový a disponuje asymetrickým rozvržením oken na fasádě, které vyrovnává jeho osm podlaží se sousedními domy, jež mají podstatně vyšší stropy, a tudíž méně pater. V budově se nacházejí kanceláře, restaurace (poslední patro), kavárna (přízemí) či konferenční místnosti (přízemí a suterén). Na návrhu interiéru se podílela i česko-britská architektka Eva Jiřičná. Dynamicky a plasticky pojatá stavba vzbudila velkou pozornost. Objevilo se však také hodně odpůrců (i mezi odborníky), kteří dodnes tvrdí, že stavba narušuje historický vzhled Prahy. Tančící dům byl rovněž spojován se sametovou revolucí a nakonec se stal ikonou 90. let.

Použité zdroje
FIALOVÁ, Irena, ed. Tančící dům. Praha: Zlatý řez, 2003. 204 s. ISBN 80-901562-7-4.
SEDLÁKOVÁ, Radomíra. 20. století české architektury. 1. vyd. Praha: Titanic, 2006. 235 s. ISBN 80-86652-24-6.
ŠVÁCHA, Rostislav et al. Dějiny umění v českých zemích 800-2000. Vydání první. V Řevnicích: Arbor vitae societas, 2017. 991 stran. ISBN 978-80-88283-02-7.
https://www.galerietancicidum.cz/

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.