Svatopluk (kníže)

^*Není známo – ^†894

Svatopluk byl synovcem knížete Rostislava. Patrně od konce 50. let 9. století ovládal nitranské knížectví, které bylo součástí Velkomoravské říše. Po franském vojenském vpádu v roce 869 namísto spojenectví s Rostislavem uzavřel s Franky separátní mír. Rostislav se pokusil za trest svého synovce zlikvidovat, Svatopluk jej však místo toho zajal a vydal Frankům.

Východofranská říše se následně pokusila ovládnout Moravu přímo, čelila zde však povstání, které hodlala zlomit dosazením Svatopluka na trůn. Svatopluk však namísto toho přeběhl na stranu Moravanů, nechal se prohlásit knížetem a překvapivým útokem franské vojsko porazil. Během krátké doby pak dokázal obnovit pozice, jaké měla Velkomoravská říše za Rostislavovy vlády, a v roce 874 uzavřít s východofranským králem mír, jímž urovnal vzájemné vztahy. Do poloviny 80. let rozšířil moravskou svrchovanost na území podél řek Tisy, Visly a v Panonii. Podřízena mu byla také knížata v Čechách, do jejichž čela dosadil Bořivoje I. z rodu Přemyslovců, a kmeny Lužických Srbů. Velkomoravská říše tak dospěla ke svému největšímu územnímu rozsahu.

V roce 880 dosáhl vytvoření samostatné moravské církevní provincie v čele s  arcibiskupem Metodějem. Bulou Industriae Tuae byla Morava prohlášena za léno papežského stolce, čímž byla fakticky potvrzena její nezávislost. Zároveň však Svatopluk pod vlivem papeže a franských kněží vyhnal v roce 885 ze země Metodějovy žáky, čímž se na Moravě s konečnou platností prosadila latinská liturgie. Svatoplukovo postavení však těmito boji nebylo otřeseno a až do jeho smrti v roce 894 zůstávala Velkomoravská říše významnou mocností aktivně zasahující do tehdejší středoevropské politiky. Některé prameny přiznávají Svatoplukovi dokonce královský titul, není však jasné, zda se jako král skutečně označoval.

BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1