Státní symboly

Státní symboly České republiky jsou zakotveny v Ústavě, jejich podobu a způsob jejich užití upravuje zákon o státních symbolech a zákon o užívání státních symbolů. Prvním panovnickým znakem na současném českém území byla nejspíš černá orlice ve stříbrném poli. Od 12. století užívali nevládnoucí Přemyslovci jednoocasého lva. Stříbrného dvouocasého lva na červeném poli na štítu si na pečeť ve 13. století vybral Přemysl Otakar II. Z téže doby pochází také první doklad orlice jako znaku Moravy. Z původní stříbrno-červené, která je užívána i dnes, se v průběhu staletí vyskytla i zlato-červená varianta. Slezská orlice byla převzata z erbu dolnoslezských Piastovců v polovině 14. století. Aliančně byly tyto tři znaky užívány od 19. století, a přestože byl jejich společný výskyt během první světové války úředně zakázán, označovaly spolu se slovenským křížem legionářské uniformy. Za první republiky se připojil ještě znak Podkarpatské Rusi.

Dnes tvoří velký státní znak čtvrcený štít, na jehož prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí, symbolizující Čechy, na druhém modrém poli je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí jako zástupkyně Moravy a na třetím zlatém poli je černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky a uprostřed s křížkem, se zlatou korunou a červenou zbrojí reprezentující Slezsko. Čtvrcení znaku na první pohled připomíná způsob, jakým znak rozdělil Jan Lucemburský, pravděpodobně jde však o novodobou analogii se znakem Velké Británie. Autorem dnešního výtvarného řešení je Jiří Louda.

Malý státní znak tvoří červený štít, na němž je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve 20. století pak poplatně době dostal na hruď slovenský patriarší kříž a místo koruny komunistickou hvězdu.

Státní barvy České republiky jsou bílá, červená a modrá, a to v uvedeném pořadí. Tradiční bílá a červená vycházejí ze státního znaku, modrá pak byla dodána po roce 1918, aby nedocházelo k záměně s barvami Polska a Rakouska (např. při označování státního majetku na hranicích). Volba padla právě na modrou, protože vytvořila tradiční slovanskou trikolóru, a navíc ji měly i spojenecké státy a rovněž znaky Slovenska a Podkarpatské Rusi. Státní barvy se uplatňují např. v české letecké kokardě či na záslužných řádech.

Státní vlajka se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky vlajky k její délce je 2:3. Od 19. století byly bíločervené vlajky obecně považovány za český národní symbol, po roce 1918 byl dodán modrý klín, nejdřív do třetiny, pak do poloviny vlajky. Vlajka je užívána téměř nepřetržitě od roku 1920. Přestože pro ni rovněž platí mnoho pravidel a omezení, smí být, na rozdíl od dalších státních znaků, vhodným a důstojným způsobem užívána kdykoliv.

Vlajka prezidenta republiky je bílá s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je umístěn velký státní znak, pod ním je bílý (stříbrný) nápis PRAVDA VÍTĚZÍ na červené stuze podložené žlutými (zlatými) lipovými ratolestmi. Funkcí vlajky prezidenta republiky je označovat sídlo prezidenta při pobytu v České republice a jeho dopravní prostředek. Tradice vlajky pro hlavu státu pochází asi z první poloviny 19. století, je odvozena od označení pro císařská plavidla, která tak bylo možné odlišit a vzdát panovníkovi patřičné pocty. Heslo Pravda vítězí má náboženské kořeny a odkazuje na husitské Pravda Páně vítězí.

Na státní pečeti je vyobrazen velký státní znak podložený lipovými ratolestmi po stranách, kolem něhož je uveden opis „ČESKÁ REPUBLIKA“. Užívá se například k pečetění mezinárodních smluv nebo na pověřovací listiny diplomatických zástupců. Zprvu byly používány pečeti jednotlivých panovníků, od vzniku české kanceláře v roce 1453 se užívaly specifické pečeti s variantou panovníkova znaku. Mezi lety 1508 a 1620 fungovaly svatováclavské pečeti, kde byl znak panovníka nahrazen vyobrazením sv. Václava jakožto věčného vládce pouze dočasně zastoupeného na trůnu. Od vzniku Československé republiky byl na pečeti již dnešní dvouocasý lev spolu s aktuálním názvem státu. Její dnešní podoba pochází z roku 1990 a je dílem Zdeňka Přikryla.

Státní hymnu tvoří první sloka písně Františka Škroupa a Josefa Kajetána Tyla Kde domov můj, která pochází z divadelní hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka. Dříve měly podobný národně tmelící charakter středověké duchovní písně, od náboženského významu se ustupovalo teprve od 18. století. Píseň Kde domov můj si získala popularitu hned od svého prvního uvedení roku 1834, jako neoficiální hymna se však prosadila až v 60. letech 19. století.

SEDLÁČEK, Pavel. Symboly republiky = Symbols of the Czech Republic. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2007. 41 s. ISBN 978-80-87041-29-1.
Zákon č. 3/1993 Sb., o státních symbolech.
Zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů.