Staroslověnské písemnictví

Staroslověnský jazyk vycházel ze slovanského dialektu rozšířeného v severní části byzantské říše v okolí Soluně a zásadně ovlivnil formování jednotlivých slovanských jazyků. Počátky staroslověnštiny a staroslověnského písemnictví jsou spojeny s aktivitami sv. Cyrila a Metoděje a jejich potřebou komunikovat a šířit křesťanství mezi slovanským obyvatelstvem za hranicemi byzantské říše. Jádrem staroslověnského písemnictví se tedy staly překlady děl, které sv. Cyril a Metoděj potřebovali ke své misionářské činnosti na Moravě ve druhé polovině 9. století (evangelia, novozákonní a starozákonní knihy, žaltáře, kázání apod.). Jednalo se především o díla psaná řecky, méně časté byly pak překlady děl z latiny a v určitých případech  překlady ze staré horní němčiny.

Vedle toho vznikla díla právního charakteru, jež souvisela s potřebou organizace a administrace. Z této doby pochází i první právní spis psaný ve staroslověnštině – Zakon sudnyj ljudem, který představoval ve své podstatě občanský a trestní zákoník.

Mezi nejcennější památky staroslověnského písemnictví na Velké Moravě patří Život Konstantinův a Život Metodějův. Jsou to originální životopisná díla, která přibližují život Cyrila (Konstantina) a Metoděje. Na Velké Moravě vznikla také nejstarší nerýmovaná staroslověnská báseň Proglas. Pro díla, jejichž vznik bývá spojován se soluňskými bratry (Cyrilem a Metodějem), bývá používán termín velkomoravské písemnictví.

Po Metodějově smrti bylo používání staroslověnštiny postupně omezováno a jeho žáci byli donuceni z Velké Moravy odejít. To však zároveň napomohlo šíření staroslověnského písemnictví i v jiných oblastech (např. v Bulharsku, na Rusi). Literární památky Velké Moravy se do dnešní doby nedochovaly v původní podobě, ale v opisech, které byly pořízeny později. Tradice pokračovala v Čechách, kde byla nejvýznamnější literární díla spjata se životy členů přemyslovské dynastie (První staroslověnská legenda o sv. Václavu, Legenda o sv. Ludmile) a významnými svatými (např. Život sv. Víta). Kromě toho vznikla řada důležitých staroslověnských liturgických textů (např. Pražské hlaholské zlomky). Centrem staroslověnské tradice na území Čech byl v 11. století Sázavský klášter.

Díla byla psána hlaholicí, nejstarší abecedou vytvořenou Cyrilem pro zápis staroslověnštiny. Teprve na přelomu 9. a 10. století se začala užívat cyrilice, která vycházela z řecké alfabety.

ČAJKA, František. Staroslověnské písemnictví na Velké Moravě a ve středověkých Čechách. Vydání 1. Praha: Středisko společných činností AV ČR, v.v.i., 2017. 19 stran. Věda kolem nás, 72. Prostory společné paměti. ISBN 978-80-270-3080-4.
ČERMÁK, Václav. Staroslověnské písemnictví cyrilometodějské a jeho rukopisné dochování/ Cyrillo-Methodian Old Church Slavonic Literature and Its Manuscript Tradition. In: Cyril a Metoděj – doba, život, dílo / Cyril and Methodius – Their Era, Lives and Work. Mitáček, J. (ed.). Brno: Moravské zemské muzeum, 2013, 55-68 + 184-197.
VEČERKA, Radoslav. Staroslověnština v kontextu slovanských jazyků. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 273 s. Učebnice. ISBN 80-244-0889-9.