Stařešinský řád (seniorát)

Seniorát představoval nástupnický řád na českém trůně, podle něhož se měl po smrti vládnoucího knížete stát novým panovníkem vždy nejstarší člen rodu Přemyslovců, schválený shromážděním „všech Čechů“. Stojí tak v opozici vůči principu primogenitury, kdy se vláda dědí pouze v přímé rodové linii z otce na syna. V českém prostředí byl praktikován pravděpodobně již od 10. století, uzákoněn byl však teprve knížetem Břetislavem I. (1034–1055), který se tak snažil předejít bojům o trůn mezi svými pěti syny a případným nástupnickým krizím v budoucnosti. Podle kronikáře Kosmy krátce před svou smrtí Břetislav I. svolal české velmože a vyžádal si od nich slib, aby z jeho potomků „vždy nejstarší držel nejvyšší moc a stolec v knížectví a aby všichni jeho bratři nebo ti, kdo pocházejí z knížecího rodu, byli pod jeho panstvím“. Ambice mladších členů rodu měly být uspokojeny v moravských údělných knížectvích se sídly v Olomouci a Brně, která však byla stále podřízena panovníkovi v Praze.

Po Břetislavově smrti byl seniorát důsledně dodržován pouze v období vlády jeho synů. Již na konci 11. století jej otevřeně porušil Břetislav II. (1092–1100), když za svého nástupce prosadil mladšího bratra Bořivoje, zatímco nejstaršího z Přemyslovců Oldřicha Olomouckého nechal uvěznit. Ve 12. století pak docházelo k porušování seniorátu pravidelně, neboť pražská knížata dávala při nástupnictví přednost svým potomkům před nároky příbuzných z Moravy, ačkoliv i ti měli právo na nástupnictví na pražském trůně. Do výběru knížete navíc především po roce 1172 výrazně zasahoval císař, který se místními tradicemi necítil vázán. Přesto stále pozice nejstaršího žijícího Přemyslovce propůjčovala kandidátovi na trůn zvýšenou legitimitu. K opuštění seniorátu došlo na počátku 13. století, kdy v souvislosti s povýšením Čech na dědičné království prosadil Přemysl Otakar I. v nástupnictví princip primogenitury. Ten následně zůstal v platnosti po celý zbytek existence monarchie.

BLÁHOVÁ, Marie, FROLÍK, Jan a PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek 1. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-264-1.
ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí: (1034-1198). 2., opr. a dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. Česká historie; sv. 2. ISBN 978-80-7106-905-8.