Sovětizace Československa

Přenos sociálních, ekonomických a kulturních norem a každodenních standardů politického řízení stalinismu byl v Československu formálně podložen podepsáním vzájemné smlouvy o pomoci a přátelství mezi Československem a SSSR v roce 1943. O dva roky později byl v dubnu 1945 schválen Košický vládní program, který otevřeně hovořil o spolupráci Rudé armády a československých ozbrojených složek a o všestranné partnerské orientaci na Sovětský svaz. Výrazným milníkem na cestě Československa k sovětizaci bylo vítězství komunistické strany ve volbách v květnu 1946. Nová vláda následně vyhlásila tzv. dvouletku, plán rozsáhlé přestavby a růstu ekonomiky v rozmezí let 1946 až 1948. Tento dvouletý plán ekonomické obnovy byl zřetelně inspirován sovětským stylem hospodářského řízení a byla s ním spojena rozsáhlá celospolečenská agitace, propaganda a důraz na pracovní výkonnost a entuziasmus.

V únoru 1948 komunisté po vládní krizi v Československu převzali moc. Komunistická vláda pak vypracovala novou ústavu, nazvanou podle data schválení Ústava 9. května. Ta nahrazovala ústavu z roku 1920, vyhlašovala socialismus za cíl hospodářské organizace a zaváděla jednotný hospodářský plán, inspirovaný sovětským modelem pětiletek. Od roku 1948 přibližně do roku 1954 pak komunistická vláda přijala celou řadu modelů a typů řízení typických pro Sovětský svaz. Byly zřizovány anebo nadále posilovány masové organizace, vláda usilovala přenosem tzv. stachanovského pracovního hnutí o zvýšení pracovní morálky. Normou pro kulturní tvorbu se stal socialistický realismus podle instrukcí sovětského ideologa Andreje Ždanova. Výraznou proměnou prošla justice, která se orientovala podle sovětských zkušeností na boj proti třídnímu nepříteli. Veškeré standardy veřejného života byly podřizovány sovětským zkušenostem bez ohledu na rozdílnost kulturního prostředí. Hladký průběh sovětizace měly zajistit početné týmy sovětských poradců, jichž v Československu působilo více než tisíc. Podle sovětských norem byl však přebírán i represivní aparát a po vzoru gulagů byly budovány pracovní převýchovné tábory, jakým byl tábor Vojna u Příbrami anebo tábor Rovnost u Jáchymova. Sovětizace politického života je tak v Československu především spojena s likvidací občanské společnosti. Navzdory úsilí komunistické strany se však nepodařilo řadu sovětských standardů a norem účinně přenést do domácích československých podmínek a po roce 1956 byla jednostranná snaha o sovětizaci rozsáhle kritizována.

APPLEBAUM, Anne. Železná opona: podrobení východní Evropy 1944-1956. Vyd. 1. Praha: Beta-Dobrovský, 2014. 510 s., [24] s. obr. příl. ISBN 978-80-7306-664-2.
RÁKOSNÍK, Jakub. Sovětizace sociálního státu: lidově demokratický režim a sociální práva občanů v Československu 1945-1960. Vyd. 1. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2010. 503 s. Fontes; sv. 2. ISBN 978-80-7308-303-8.