Operní pěvkyně – mezzosopranistka a altistka, činoherní a filmová herečka ze slavné rodiny Červených. Otec Jiří Červený založil pražský kabaret Červená sedma a pradědeček Václav František Červený byl vynálezce a výrobce žesťových hudebních nástrojů.
*9. 9. 1925 Praha
Soňa Červená vyrůstala mezi kabaretními šansony a prvorepublikovou českou inteligencí. Vystudovala gymnázium v Praze, současně studovala zpěv u prof. Augusty Fasattiové a činohru u Roberta Rosnera, následně absolvovala i Pražskou konzervatoř.
Poprvé se objevila na jevišti ve Volyni jako Háta v Prodané nevěstě v roce 1947. V témže roce debutovala ve filmu Poslední mohykán. V roce 1948 po konkurzu do Osvobozeného divadla Voskovce a Wericha získala roli Káči v muzikálu Divotvorný hrnec. Zpívala v Hudebním divadle v Karlíně, hrála i nadále ve filmu spolu s Vlastou Burianem či Oldřichem Novým. V roce 1952 hostovala jako Carmen v Janáčkově opeře v Brně, kde získala i své první operní angažmá (1952–1958).
Tam se proslavila rolí Oktaviána ve Straussově Růžovém kavalírovi pod vedením německého režiséra Carla Rihy (1957), a díky tomu jí bylo nabídnuto angažmá ve Státní opeře v Berlíně. Když byla po výstavbě Berlínské zdi vyzvána k návratu do Československa, emigrovala v roce 1962 do Západního Berlína. Získala okamžitě angažmá u Deutsche Oper (1962–1964), následovalo angažmá ve Frankfurtu nad Mohanem (1964) a jedenáctileté hostování v San Franciscu.
Za tu dobu ztvárnila množství náročných rolí v operách Verdiho i Wagnera. Svou životní roli Carmen hrála více než 150krát. Zpívala na velkých scénách ve Velké Británii, Francii, Španělsku, Rakousku, Belgii, Holandsku, Švýcarsku, Itálii i v USA. Spolupracovala s osobnostmi jako Mario del Monaco, Franco Corelli, Renata Tebaldi či Birgit Nilsson; s dirigenty: Herbert von Karajan, Sir Charles Mackerras, Karel Ančerl, Rafael Kubelík nebo Václav Neumann; s režiséry: Walter Felsenstein, Wieland Wagner, Sir David Pountney aj.
Kromě klasického repertoáru se stále zajímá i o soudobou hudbu, vytrvale propaguje českou hudbu, především Janáčka. Zasloužila se o vzorovou interpretaci Janáčka v češtině, včetně o přesné překlady jeho edic. V Německu je nositelka titulu Kammersängerin (Komorní pěvkyně).
Po roce 1989 se začala vracet do Čech. Na scéně pražského Národního divadla hrála pantomimickou roli Osudu v inscenaci stejnojmenné Janáčkovy opery. Přímo pro ni byla napsána role Milady Horákové v opeře Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila Zítra se bude… (2008). V roce 2010 se stala Emílií Marty v inscenaci Čapkovy hry Věc Makropulos, hrála i ve filmu Jana Hřebejka Pupendo (2003) roli berlínské historičky umění. Za mimořádný přínos divadlu převzala Soňa Červená v roce 2005 cenu Thálie, v roce 2009 i cenu Alfréda Radoka a o dva roky později medaili Artis Bohemiae Amicis. V roce 2013 dostala medaili Za zásluhy o stát v oblasti umění. V roce 2018 po ní byla pojmenována planetka Červená.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.