Soběslav II.

^*asi 1128 – ^†29. 1. 1180

Soběslav II. byl synem knížete Soběslava I. a Adléty Uherské. Náležel tedy k „soběslavovské“ linii Přemyslovců, která soupeřila o moc s „vladislavovskou“ linií. Dvakrát se pokusil v letech 1048 a 1061 svrhnout z trůnu Vladislava II., pokaždé však byl zajat a následně dlouhá léta vězněn na hradě Přimda (1148–1150, 1161–1173). Situace se změnila až koncem roku 1172, kdy Vladislav dobrovolně abdikoval, aby umožnil nastoupit na trůn svému synu Bedřichovi. Císař Fridrich I. Barbarossa Bedřichovu volbu neuznal a v září 1173 určil místo něho  knížetem Soběslava.

Po návratu do Prahy byl Soběslav jednomyslně zvolen novým knížetem, českým velmožům však nedůvěřoval a opíral se spíše o nižší společenské vrstvy, zejména knížecí svobodné sedláky. Brzy ztratil přízeň císaře Fridricha I., neboť se neúčastnil dvorských sjezdů a v roce 1176 kvůli pohraničnímu sporu brutálně vyplenil část sousedního Rakouska, čímž na sebe přivolal papežskou klatbu. Prudce se zhoršila i Soběslavova pozice v českých zemích. Nechal uvěznit svého bratra Oldřicha a jeho spory se znojemským a brněnským údělným knížetem Konrádem Otou přerostly v roce 1178 v otevřenou válku. Nespokojený Fridrich I. udělil Čechy v léno již jednou sesazenému Bedřichovi, který se následně poměrně snadno zmocnil vlády. Soběslav se ještě v roce 1179 pokusil vybojovat trůn zpět, i přes dílčí vítězství byl však nakonec poražen a o rok později ve vyhnanství zemřel.

 

 

 

 

BLÁHOVÁ, Marie, FROLÍK, Jan a PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek 1. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-264-1.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.
ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí: (1034-1198). 2., opr. a dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. Česká historie; sv. 2. ISBN 978-80-7106-905-8.