Slezsko jako součást českého státu

Území Slezska se poprvé stalo součástí českého státu ve druhé polovině 10 století, kdy jej na několik desetiletí ovládl kníže Boleslav I. Do roku 990 jej ovládal polský stát formující se pod vedením knížete Boleslava Chrabrého. Pod polskou vládou se země během 11. a 12. století rozpadla na řadu menších knížectví, kterým vládly vedlejší větve polského knížecího rodu Piastovců.

O rozdělenou zemi se ve druhé polovině 13. začali zajímat i čeští králové, kteří využívali krize polského státu k rozšíření vlastního území. Některá slezská knížata si podmanil do lenní závislosti již Václav II., většina knížectví se pak v letech 1327–1329 poddala Janu Lucemburskému. Definitivně byl přechod Slezska pod českou svrchovanost završen roku 1335 mírovou smlouvou mezi Janem a polským králem Kazimírem III. Jednotlivá knížectví si však nadále udržovala svoji vnitřní autonomii a český král se stal jejich přímým vládcem až poté, co zde vymřely místní dynastie (poslední příslušník slezských Piastovců, Jiří Vilém Lehnický, zemřel v roce 1675). Jako hlavní centrum země se postupně vyprofilovala Vratislav, která byla zároveň sídlem biskupství. Během husitské revoluce zůstalo Slezsko katolické, v 16. století většina jeho obyvatel přijala luteránství a země se pak po boku Čech a Moravy zúčastnila v letech 1618–1620 stavovského povstání proti Habsburkům. Na rozdíl od Čech a Moravy zde však Habsburkové nepřistoupili k úplné rekatolizaci, a protestanství zde tak jako v jediné z českých zemí zůstalo v omezené míře zachováno.

V 17. a 18. století patřilo Slezsko k hospodářsky nejvyspělejším a nejbohatším oblastem habsburské monarchie, prosperovala zde především těžba a rozvinuté tkalcovství. Proto se po smrti císaře Karla VI. (1740), jenž neměl mužské potomky, stalo cílem expanze pruského krále Fridricha II. Velikého. Po pruské invazi v roce 1742 byla většina Slezska od českých zemí odtržena a nic na tom nezměnily ani další dvě války, které Marie Terezie s Fridrichem II. svedla. Habsburské monarchii zůstalo pouze Těšínsko a části Opavska, Krnovska a Niska, dohromady označované jako rakouské, po roce 1918 pak české Slezsko.

BORÁK, Mečislav, ed. Slezsko v dějinách českého státu: sborník příspěvků z vědecké konference, pořádané pod záštitou prezidenta České republiky Václava Havla u příležitosti 50. výročí Slezského ústavu SZM v Opavě [pořádané 10.-11. listopadu 1998 v Opavě. Vyd. 1. V Šenově u Ostravy: Tilia, 1998. 441 s. ISBN 80-86101-18-5.
FUKALA, Radek. Slezsko - neznámá země Koruny české: knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. Vyd. 1. České Budějovice: Veduta, 2007. 344 s. IMXI - České dějiny; sv. 2. ISBN 978-80-86829-23-4.
ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 546 s. ISBN 80-7277-172-8.