Slavní hudebníci působící v Českých zemích

V 13. století se na dvorech českých králů Přemysla Otakara II. a Václava II. začíná vedle hudby duchovní rozvíjet a prosazovat i hudba světská, převážně v německém stylu. Je to dáno i vlivem německých minnesängrů Ulricha von Etzenbacha a Heinricha von Meissena–Frauenlob, kteří byli na dvoře Václava II. Ve službách Jana Lucemburského působili další evropští hudebníci – např. světoznámý francouzský skladatel a tvůrce hudebního stylu Ars Nova Guillaume de Machaut (1300–1377), který byl i osobním tajemníkem českého krále, dále tu byli italští hudebníci a na dvoře Karla IV. měl vedoucí postavení Heinrich von Mügeln.

I v 17.–18. století v Českých zemích žili, vzdělávali se a působili pozdější slavní evropští hudebníci. Christoph Willibald (von) Gluck (1714–1787), jehož pradědeček pocházel z Rokycan, se narodil v Bavorsku, ale jako tříletý se přestěhoval s rodinou do severních Čech. Když mu bylo osm, jeho otec přešel do služby hraběte Philippa Josepha Kinského v Chřibské u Děčína a v roce 1727 už byl ve službách u knížete Lobkovice. Základy hudebního vzdělání získal malý Gluck na zámku Jezeří, z roku 1731 existuje dokument, který poukazuje na to, že studoval na Univerzitě Karlově. Univerzitu pravděpodobně nedokončil a jeho pražský pobyt trval nejspíš jen tři roky. Další světoznámý skladatel Josef Haydn (1732–1809), jeden z hlavních představitelů vídeňského klasicismu, prožil několik let na zámku v Dolních Lukavicích a české inspirace v jeho hudbě nepřekvapují. Ovšem největší společenský význam a odezvu měly návštěvy a pobyty hudebního génia Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791). Mozart přijel do Prahy poprvé v roce 1786. Byl blízkým přítelem a častým hostem manželů Duškových ve vile Bertramka. Pražané si oblíbili jeho hudbu, nadšeně přijali operu Figarova svatba. Pro Prahu zkomponoval i další operu Don Giovanni, která měla světovou premiéru roku 1787 v dnešním Stavovském divadle, kde v roce 1984 natáčel Miloš Forman svůj film Amadeus.

V 19. století byly České země i nadále významnou křižovatkou evropského hudebního dění. V Praze působil Ludwig van Beethoven a jeho nejznámějšími mecenáši byla knížata Lichnovští z Voštic, hrabata Kinští a hlavně šlechtický rod Lobkoviců. V Čechách koncertovaly tehdejší hvězdy interpretačního umění – „ďábelský“ italský houslista Niccolò Paganini, rakousko-uherský pianista a skladatel Ferenc Liszt (v Paříži studoval skladbu u Čecha Antonína Rejchy), geniální francouzský skladatel Hector Berlioz (také Rejchův pařížský žák). Německý skladatel, pianista a dirigent Carl Maria von Weber byl od roku 1813 ředitelem pražské opery, dokonce se v Praze v roce 1817 i oženil. U knížat Lichnovských v Hradci nad Moravicí kromě Ludwiga van Beethovena pobýval i Ferenc Liszt. V Čechách (Mariánských Lázních, Karlových Varech a Praze) tvořil „básník klavíru“ Fryderyk Chopin (ve Varšavě žák Čecha Vojtěcha Živného). Richard Wagner v roce 1863 pořádal koncert v Praze a jeho opery byly uváděny v českých divadlech (Národní, Stavovské, v Brně a Plzni) už od roku 1854.

SCHÖNBERG, Harold C. Životy velkých skladatelů, BB ART, 2006. ISBN 80-7341-905-X
WAGNER, Richard. Můj život. Národní divadlo, 2007. ISNB 987-80-7258-005-7