Ruská emigrace v Česku

Za nejvýraznější emigrační vlnu ruské emigrace na území Československa bývá považována první, k níž došlo v letech 1918–1922. Tehdy prchalo velké množství ruských občanů před občanskou válkou. Důležitým obdobím se stal podzim roku 1920, kdy padla poslední opora bílého Ruska – Krym. Mnoho uprchlíků z celého Ruska zamířilo do Cařihradu, odtud pak především do Jugoslávie, Bulharska, Československa, Německa a Francie. Mezi ruskými emigranty bylo mnoho umělců a vědců. Československo v rámci tzv. „Ruské pomocné akce“, která probíhala v letech 1921–1926, přislíbilo pomoc. Na podnět ruské komunity v letech 1923–1949 fungovala Ruská národní univerzita v Praze (též Ruská lidová univerzita). V Praze působil též Svaz ruských spisovatelů a žurnalistů, literární kroužek Skit poetov a vycházel zde i jeden z nejznámějších kulturních časopisů Volja Rossii. Rusové žijící v Československu se před druhou světovou válkou významně podíleli na založení Pražského lingvistického kroužku, v podstatě neformálního vědeckého sdružení, které značné přispělo k rozvoji  teorie jazyka a kultury. Důležitou veřejnou institucí, která v rámci Ruské pomocné akce vznikla, se stala Slovanská knihovna, kterou původně jako Ruskou knihovnu roku 1924 založilo československé ministerstvo zahraničí. Po druhé světové válce odvezly sovětské orgány většinu ruských obyvatel zpět do Sovětského svazu. Početně nejvýraznější však je poslední vlna emigrantů po roce 1989.

PUTNA, Martin C. Rusko mimo Rusko: dějiny a kultura ruské emigrace 1917-1991. [I. díl]. Vyd. 1. Brno: Petrov, 1993. 200 s., [1] l. obr. příl. ISBN 80-85247-45-3.
PUTNA, Martin C. a ZADRAŽILOVÁ, Miluše. Rusko mimo Rusko: dějiny a kultura ruské emigrace 1917-1991. [II. díl]. 1. vyd. Brno: Petrov, 1994. 301 s. ISBN 80-85247-53-4.
VEBER, Václav a kol. Ruská a ukrajinská emigrace v ČSR v letech 1918-1945: sborník studií. Praha: Seminář pro dějiny východní Evropy při Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, 1993-1996. 4 sv. ISBN 80-7184-098-X.