První republika

Samostatná Československá republika, která se v důsledku dalších historických událostí označuje jako první, byla vyhlášena večer 28. října 1918, a sice v důsledku širokého mediálního ohlasu Andrássyho nóty, dokumentu, kterým rakousko-uherská vláda přiznávala slovanským národům právo na sebeurčení. Zemská státní forma byla určena Prozatímní ústavou z listopadu roku 1918 a následně ústavní listinou z února 1920. První republika přijímala na základě těchto ústavních dokumentů parlamentní a demokratickou formu vlády, hlavou státu byl parlamentem volený prezident.  Na mezinárodní úrovni se Československé republice dostalo právního uznání na versailleské mírové konferenci roku 1919.

První republika byla politickým završením boje českých intelektuálních elit za obecné politické sebeurčení a autonomii českého národa. Na jejím vzniku a mezinárodním uznání měla rozhodný vliv zahraniční odbojová akce kolem budoucího prezidenta T. G. Masaryka, který argumentoval nutností ustanovit nezávislý a demokratický právní stát jako protiváhu německé hegemonii ve střední Evropě. Během svého dvacetiletého trvání si československá republika vydobyla jisté renomé především právě díky prezidentu Masarykovi. Ten byl reprezentantem liberální humanistické elity, prosazoval morální krédo, založené na etickém kodexu evropské a české protestantské intelektuální tradice, a stylem výkonu svého úřadu získal přízvisko „prezident filozof.“ Ve sféře zahraniční politiky se první republika orientovala na velmi těsnou spolupráci s Francií, úzce se vázala také na kooperaci s jihoslovanskými balkánskými státy. Patřila mimo jiné k původním signatářům Briand-Kelloggova paktu. Přibližně od poloviny 20. let zažívala první republika hospodářskou konjunkturu, která se odrazila ve značné finanční a výrobní stabilitě, v růstu podnikatelské aktivity a v aktivní platební bilanci. Od roku 1929 se ovšem potýkala s následky světové ekonomické krize, které překonala na rozdíl od jiných států teprve roku 1936. Díky velkému množství politických stran a ideových táborů trpěla první republika permanentní politickou nestabilitou. Nikdy se jí nepodařilo zcela vyřešit a překonat problém vlastní etnické roztříštěnosti a značně problematický vztah zejména k německé etnické minoritě se stal společně s expanzí německého nacismu příčinou jejího zániku. Státní útvar první republiky je formálně ukončen podpisem mnichovské dohody 29. září 1938. Dnes je velkou částí české populace pokládán za „zlaté období“ moderních dějin a je přijímán často nekriticky.

DEJMEK, Jindřich, ed., KOLÁŘ, František, ed. a NĚMEČEK, Jan, ed. Československo na pařížské mírové konferenci 1918-1920. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2001-2011. 2 sv. Dokumenty československé zahraniční politiky. ISBN 80-86506-02-9.
KÁRNÍK, Zdeněk. České země v éře První republiky. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Třetí vydání. Praha: Libri, 2017. 571 stran. ISBN 978-80-7277-563-7.
KVAČEK, Robert. Nad Evropou zataženo: Československo a Evropa 1933-1937. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1966. 450 s., [32] s. obr. příl.
TESAŘ, Jan. Mnichovský komplex: jeho příčiny a důsledky. Vyd. 2. Praha: Prostor, 2014. 277 s. ISBN 978-80-7260-304-6.