Prezident České republiky

Prezident je hlavou státu, jeho pravomoci a postavení jsou upraveny v Ústavě, v hlavě třetí o moci výkonné, toto umístění je však poplatné spíše tradičnímu řazení, než že by odpovídalo povaze jeho funkce. Prezidentem se může stát kterýkoli občan ČR s aktivním volebním právem starší 40 let. Od roku 2012 je prezident volen v přímých volbách většinovým systémem – pokud žádný z kandidátů nezíská v prvním kole nadpoloviční počet hlasů, rozhoduje se mezi dvěma nejúspěšnějšími kandidáty v kole druhém. Jeho funkční období trvá pět let a nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou. V minulosti byl prezident volen nepřímo Parlamentem, ale také aklamací (tímto způsobem veřejného vyvolávání byl zvolen např. Tomáš Garrigue Masaryk či první komunističtí prezidenti). Sídlem prezidenta je Pražský hrad, letním sídlem pak zámek Lány.

Zásadní roli hraje prezident ve vztahu k moci zákonodárné (možnost účasti na schůzích komor Parlamentu, právo veta u schvalovaných zákonů, vyhlašování voleb do Parlamentu), výkonné (jmenování předsedy vlády, přijímání demise vlády), soudní (jmenování soudců, udělování milostí, vyhlašování amnestie) i vůči zahraniční politice (zastupuje stát navenek, přijímá, pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí). Rovněž je vrchním velitelem ozbrojených sil nebo jmenuje členy Bankovní rady České národní banky.

Výkon funkce prezidenta a jeho odpovědnost vycházejí ze dvou historických pojetí. Za první republiky nebyl prezident ze své funkce odpovědný a všechny jeho úkony plně podléhaly kontrasignaci vlády. Naopak podle úpravy z roku 1960 prezident za své jednání plně odpovídal, byl však omezen faktickou rolí komunistické strany. Dnešní Ústava dělí prezidentské úkony do dvou skupin. Úkony vyjmenované v článku 62 činí prezident samostatně, ty z článku 63, odst. 1 a 2, činí za kontrasignace předsedy nebo jiného člena vlády, který za ně pak odpovídá. I přes poměrně rozsáhlé pravomoci má prezident relativně malou odpovědnost. Žalovat jej lze pouze pro velezradu nebo hrubé porušení Ústavy či ústavního pořádku. Žalobu navíc musí kvalifikovanou většinou schválit jak Senát, tak Poslanecká sněmovna. Za trestný čin nebo přestupek jej po dobu výkonu funkce stíhat nelze vůbec. S přechodem na přímou volbu prezidenta byla odpovědnost prezidenta rozšířena, avšak jeho pravomoci stále poněkud přesahují postavení prezidenta přinejmenším v parlamentních republikách. Přestože funkce prezidenta je hlavně reprezentativní a jeho úloha ve vnitrostátní politice by měla mít moderační charakter, ne vždy se tím zvolení zástupci řídili. Postavení prezidenta je v Ústavě velmi jasně definováno, absence přesných lhůt či dokonce sankcí však může navodit mylný dojem, že jeho pravomoci lze definovat i šířeji.

 

PAVLÍČEK, Václav, Ján GRONSKÝ, Jiří HŘEBEJK, et al. Ústavní právo a státověda. II. díl, Ústavní právo České republiky. 2. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2015. Student. ISBN 978-80-7502-084-0.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.