Pražské podzemní kolektory

Síť podzemních kolektorů sloužících k uložení inženýrských sítí se v Praze začala budovat v roce 1969. Roku 1975 činila délka kolektorového systému 7 km a do konce 80. let bylо vybudováno téměř 50 km. Dnes je síť složena z tunelů o celkové délce přesahující 90 km a nachází se v hloubce od 2 do 45 metrů. Je v ní nainstalováno přes 2 400 km kabelů a na 45 000 nejrůznějších snímačů. Její první část byla postavena při rekonstrukci Chotkovy ulice, načež se pokračovalo kolektory v Kobylisích, na Jižním Městě, v Modřanech, na Černém Mostě, na Barrandově, v Radotíně, v Řepích a v Horních Měcholupech. Centrální dispečink se nachází na Senovážném náměstí. Všechny trubky v kolektorovém systému jsou barevně rozlišeny podle toho, co jimi protéká: zelená barva označuje vodu, žlutá plyn, červená topení a modrá vzduch.

Pod historickým jádrem Prahy započala výstavba kolektorů v roce 1977, a to v lokalitě Václavského náměstí, poté se připojila Celetná ulice, Ovocný trh či Žižkov. Roku 2007 byl zprovozněn téměř dvoukilometrový kolektor pod ulicí Vodičkova, který je opatřen nejmodernějším technologickým vybavením.

Pro zájemce o shlédnutí systému pražských podzemních kolektorů jsou k dispozici čtyři prohlídkové trasy, jejichž celková délka je 4,5 km. Životnost kolektorů je 80 let, poté bude následovat jejich rekonstrukce.

 

ŠÍROVÁ-MOTYČKOVÁ, Kamila a ŠÍR, Jiří. Technické památky České republiky: mosty, železnice, přehrady, elektrárny, mlýny, opevnění, sklárny, doly a další. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2012. 206 s. Naše země. ISBN 978-80-7346-141-6.