Pražské jaro 1968

Od počátku 60. let se část stranické inteligence KSČ zaobírala pod vlivem  módní kybernetiky, teorie her a procesu destalinizace promýšlením způsobů, jak by měl být politický systém v Československu reformován, aby vycházel vstříc představám o socialistické demokracii a účasti občanů na řízení státu. Mezi intelektuály se projevovala snaha interpretovat raná Marxova díla v duchu demokratického humanismu jako výraz praktických snah o osvobození člověka. V Československu dospívala nová generace, která nezažila útrapy druhé světové války a projevovala zájem o moderní výtvarné umění, jazz, rock anebo západní filozofické proudy a tradice. Konzervativní a praktikami stalinismu formované stranické vedení pod přímým vlivem prezidenta Antonína Novotného však nebylo schopno na tyto mnohoznačné výzvy reagovat. Sám Novotný projevoval výrazně xenofobní rysy ve vztahu ke Slovensku, což stupňovalo etnické napětí a snahu Slováků po dosažení reálné autonomie.

Samotné pražské jaro začalo v lednu 1968, kdy byl Slovák Alexander Dubček zvolen prvním tajemníkem KSČ. V březnu téhož roku byl Antonín Novotný odvolán z funkce prezidenta a na jeho místo nastoupil všeobecně respektovaný válečný hrdina Ludvík Svoboda. Dubček kolem své osoby shromáždil tzv. reformní křídlo strany, které mělo vypracovat plán celkové obnovy společnosti v demokratickém duchu. Tento plán byl vyjádřen v Akčním programu, schváleném na počátku dubna 1968. Již v březnu byla zrušena cenzura a Akční program dále předpokládal možnost občanů volně se sdružovat, cestovat, pracovat v zahraničí, jakož i číst západní noviny. Reformní komunisté podnikali během jara a léta 1968 řadu veřejných besed s občany, na nichž zaznívaly požadavky demokratizace společnosti. Objevovaly se náznaky obnovení standardní formy parlamentního systému s plnohodnotným zastoupením více stran a organizací. Radikální požadavek dalších reforem vznesl spisovatel Ludvík Vaculík v manifestu Dva tisíce slov, který během června podepsalo mnoho osobností kulturního a vědeckého života. Strana pracovala na uskutečnění slovenské autonomie, Dubčekovo křídlo prosazovalo pluralitu názorů.

Takový postup ovšem odmítali konzervativci v KSČ a rovněž političtí reprezentanti Německé demokratické republiky, Polska a SSSR. Tyto konzervativní síly, které se obávaly ohrožení sovětské ideologické či mocenské hegemonie a dekonstrukce socialismu, iniciovaly na základě tzv. zvacího dopisu několika vedoucích československých konzervativních komunistů invazi vojsk států Varšavské smlouvy, která se uskutečnila v noci z 20. na 21. srpna 1968. Podepsáním Moskevských protokolů dne 26. srpna 1968 se Československo stalo až do roku 1990 fakticky okupovanou zemí.

BENČÍK, Antonín. V chapadlech kremelské chobotnice. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 2007. 514 s. ISBN 978-80-204-1617-9.
FELCMAN, Ondřej. Československý parlament na prahu Pražského jara: Národní shromáždění na cestě k reformě (1964-duben 1968). Vydání první. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 344 stran. ISBN 978-80-7422-449-2.
SCHULZE WESSEL, Martin. Pražské jaro: průlom do nového světa. Překlad Zuzana Soukupová. Vydání první. Praha: Argo, 2018. 275 stran. ISBN 978-80-257-2514-6.