Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře

Podnětem k výstavbě kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře se stal nález údajného světcova jazyka v roce 1719, kdy byl otevřen a prozkoumán jeho hrob v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Měla tak být potvrzena legenda, podle které Jan zemřel, když odmítl prozradit zpovědní tajemství královny Žofie, manželky Václava IV. Opat cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou Václav Vejmluva k výstavbě poutního areálu s kostelem přizval jednoho z nejtalentovanějších českých architektů, Jana Blažeje Santiniho-Aichela, se kterým již dříve spolupracoval při obnově klášterních budov. Kostel byl dokončen v roce 1722, výstavba ambitů a zařizování vnitřní výzdoby se však protáhly až do poloviny 30. let 20. století. V roce 1784 byl kostel poškozen požárem, péčí místních obyvatel se však podařilo zabránit jeho zničení a do dnešních dnů se dochoval v téměř původní podobě.

Kostel představuje v dějinách barokní architektury zcela ojedinělé dílo, protkané nepřeberným množstvím symbolů majících původ v křesťanství i v židovské kabale. Všudypřítomný je především motiv hvězdy, neboť právě pět hvězd se mělo podle legendy objevit nad mrtvým tělem sv. Jana Nepomuckého poté, co jej našli rybáři. Kromě čísla 5 je na stavbě široce uplatněná také symbolika čísel 3, 9, 10 a 12, odkazujících na nejrůznější křesťanské motivy a události ze života kláštera i světce. Chrám postavený na půdorysu pěticípé hvězdy tvoří centrální válcovitá loď, z vnějšku skrytá za ostrými výběžky pěti hrotitých útvarů. Expresivita pláště je dána tím, že zde není téměř žádná linie přímá. Vnější, důsledně odstupňovaná hmota, lomená okna a stoupavé římsy završené bání podtrhují vertikální vyznění celé stavby, inspirované gotickými principy. Vysoký prostor vnitřní lodi je rozdělen na deset částí členěných arkádami a dutými pilíři. Také zde je zdůrazněn především vertikální princip, který umocňují nad sebou položené řady empor, bohatě prosvětlené důmyslně skrytými okny. Vrcholem celé kompozice je plastika světcova jazyka, umístěná v klenbě do středu zlatavých paprsků. Štukové dekoraci dominují rozmanitě tvarované hvězdy a motivy protínajících se žeber, evokujících gotické síťové klenby.

Z vnějšku je chrám obklopen ambitem na půdorysu deseticípé hvězdy, doplněným pěticí bran a pěticí kaplí. Nad každou z bran se původně tyčily sochy symbolizující ctnosti sv. Jana Nepomuckého, z nichž tři stojí dodnes. Původní výzdobu kaplí je dnes možné alespoň z části spatřit pouze v tzv. Německé kapli pojmenované po jazyce místních bohoslužeb.

 

 

 

Kotalík, Jiří T. Architektura barokní. Vyd. 1. Praha: Správa Pražského hradu, 2001. 255 s. ISBN 80-86161-34-X.
Macek, Petr, Biegel, Richard a Bachtík, Jakub. Barokní architektura v Čechách. Vydání první. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015. 767 stran. ISBN 978-80-246-2736-6.