Posvícení

Posvícení, na Moravě známé jako hody, ve Slezsku krmaš, je dlouho očekávaná oslava hojnosti konaná v podzimních měsících, kdy již byla úroda sklizena. Sestává z krajově různorodého souboru obyčejů, zvyklostí, zábav a her, k nimž se vážou zvláštní tance, písně, pokrmy, pečivo i oblečení. V Čechách má tento pojem zřejmě spojitost s posvěcováním kostela, které navázalo na starší pohanskou tradici zemědělských svátků. Slavnosti byly v různých vsích spojeny se svátkem patrona daného kostela, existovalo tedy posvícení svatomartinské, kateřinské, vavřinecké, svatovítské, anenské, svatováclavské atd. Oslavám předcházely pečlivé přípravy, byl uklízen dům a byly chystány pokrmy, které odrážely úspěšnost úrody. Posvícenský oběd měl být nejbohatším v roce, při němž si maso dopřáli i chudí. Mezi tradiční jídla patří dodnes populární svatomartinská husa a posvícenské koláče, které lze v současné době zakoupit též na podzimních trzích, zejména těch, které jsou spojeny s nějakou poutí (např. svatováclavskou). Nemírné hodování a marnotratnost, zanedbávání bohoslužeb, výtržnosti, uvolněné mravy mládeže i dospělých byly předmětem kritiky středověkých mravokárců.

Historicky byly podzimní hostiny spjaty s rituálním zabíjením zvířat, např. kozla, stínáním kohouta či berana, bitím kačera. Tyto obyčeje mívaly charakter lidového divadla – nad zvířetem se konal žertovný soud s různými proslovy a mládenec, kterému se podařilo zvíře usmrtit, byl bujaře oslavován. Jde o starý obřadní jev, rozšířený po celé západní Evropě, pokládaný za přežitek oběti, spjaté s hostinou. Tento zvyk byl od poloviny 19. století úředně zakazován. Místy tyto zábavy přetrvávaly do novější doby v pozměněné podobě, např. na Uherskohradišťsku se dodnes vozí ověnčený beran po vsi.

Na Moravě je mládež o hodech oblečena do typických krojů a je zde udržována stále tradiční forma oslav, při níž je pořádání obyčejů a zábav v rukou stárkovské organizace vesnické chasy. V jejím čele stojí zvolený mládenec (stárek) a jeho pomocníci, své povinnosti mají i dívky (stárky). Zahajují hodové obchůzky po domech a řídí často složitý ceremoniál hodových tanců. V některých krajích na Moravě se dodnes uchovala tradice stavět na návsi ozdobený strom – máji, máj, pod kterým se tančí. Ke konzumaci jídla a pití patří také veselé průvody a taneční zábavy. Pojmenování této reálie se používá v ustáleném spojení není každý den posvícení a označuje zkušenost, že stav hojnosti a blaženosti nemívá dlouhého trvání.

LANGHAMMEROVÁ, Jiřina. Čtvero ročních dob v lidové tradici. [Praha]: Petrklíč, 2008. 163 s. ISBN 978-80-7229-171-7.
TITZOVÁ, Radka. Oslava posvícení ve středočeské vesnici pohledem aktérů. Praha, 2015. Bakalářská práce. Univerzita Karlova. Filozofická fakulta.
VONDRUŠKOVÁ, Alena. Český lidový a církevní rok. Vydání první. Brno: MOBA, 2015. 304 stran. ISBN 978-80-243-6761-3.