Podolská vodárna

Podolská vodárna se nachází při pravém břehu Vltavy nedaleko Vyšehradu. Je jednou z nejkrásnějších budov pražského Podolí a svou bohatě zdobenou fasádou na první pohled vodárnu nepřipomíná. Jejím hlavním úkolem bylo dodávat vodu stále rostoucímu počtu obyvatel Prahy.

Vypracováním projektu nové stavby byl pověřen Antonín Engel, který zvolil elegantní novoklasicistní styl a vytvořil tak dominantu Podolí. Stavba byla dokončena a uvedena do provozu v roce 1929. Ve své době šlo o jednu z největších železobetonových staveb v Československu. Vnitřek budovy zahrnuje vodní filtrační stanici rozdělenou na dvě symetrické „lodě“, ve kterých se klenou betonové oblouky. Díky tomuto nevšednímu řešení se vodárně říká „Engelova katedrála“.

Během výstavby budovy bylo vykopáno 25 000 m³ zeminy a použito více než 800 vagónů cementu, 180 vagónů železa a přibližně 30 000 m³ písku. I přesto byla realizována pouze část plánovaného projektu. Kvůli vzrůstajícím potřebám města však byla vodárna postupně rozšiřována a modernizována, v letech 1956–1965 byla dostavěna další část podle původního Engelova plánu.

Vodárenskou věž zdobí deset alegorických soch od Zdeňka Vodičky, Josefa Fojtíka a Jozy Nováka představujících Vltavu a její přítoky. Od roku 2003 funguje vodárna v Podolí již jen jako rezervní kapacita pro případ výpadku vody. Od roku 1997 zde mohou zájemci navštívit Muzeum pražského vodárenství, které nabízí unikátní sbírku vodoměrů, čerpacích strojů apod.

ŠÍROVÁ-MOTYČKOVÁ, Kamila a ŠÍR, Jiří. Technické památky České republiky: mosty, železnice, přehrady, elektrárny, mlýny, opevnění, sklárny, doly a další. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2012. 206 s. Naše země. ISBN 978-80-7346-141-6.