Plzeňské povstání 1953

Na přelomu let 1952 a 1953 bylo stále více zřejmé, že se systém centrálně řízené plánované ekonomiky dostává v Československu do vážných potíží. Kolabovalo zásobování. Stále se zmenšoval objem dostupného spotřebního zboží. Díky drobným úsporám ale zůstávala silná kupní síla obyvatelstva. Komunistický režim se obával, že tento kapitál by se mohl nadále soustředit v rukou „třídního nepřítele“ a vést k dalšímu udržení někdejší střední třídy, a proto se rozhodl měnovou reformou znehodnotit hodnotu dosavadní měny, a tím také vyřešit dlouhou ekonomickou krizi fakticky řízeným a vynuceným snížením kupní síly obyvatelstva. Občané měli být tímto krokem plánovaně ochuzeni, aby se vyřešilo napětí mezi nevýkonnou, nepříliš dobře řízenou ekonomikou a relativně silným finančním zázemím možných konzumentů.

Reforma vstoupila v platnost 1. 6. 1953 a v celém Československu vyvolala paniku. Na řadě míst došlo k protestním vystoupením, avšak největší demonstrace se konaly v Plzni. Zde eskalovala protestní nálada mezi dělníky z bývalých Škodových závodů (tehdy Závodů V. I. Lenina), kteří tvořili jádro demonstrujících. Plzeňská demonstrace byla celodenní a spontánní. V odpoledních hodinách se jí účastnilo přibližně 12 tisíc lidí. Místní pořádkové a policejní složky nezvládaly situaci. Byly ničeny a páleny sovětské vlajky a portréty Stalina, Lenina a Gottwalda. V průběhu dne nabyla demonstrace očividného protikomunistického charakteru. Demonstrující během této protestní akce také ovládli městský rozhlas, dav provolával podporu americkému prezidentu Dwightu Eisenhowerovi a bývalému československému prezidentu Edvardu Benešovi.

Protestní vystoupení plzeňských občanů dne 1 .6. 1953 se podařilo násilně ukončit až díky silovým složkám a pohraniční vojenské stráži. Organizátoři a účastníci demonstrace se poté stali terčem represí, více než 300 lidí bylo odsouzeno v různých politických procesech.  Události díky novodobé historiografii vešly do obecného povědomí pod názvem „plzeňské povstání“, a staly se důkazem, že občané nevyjadřují komunistickému režimu širokou podporu. Plzeňské dění je dnes symbolem autentického masového protikomunistického vystoupení v českých zemích, a bylo ve své době největší protestní akcí podobného druhu do roku 1968. Je proto zmiňováno jako významná událost tzv. třetího, tedy protikomunistického odboje.

ŠLOUF, Jakub. Spřízněni měnou: genealogie plzeňské revolty 1. června 1953. Vydání první. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2016. 382 stran. Fontes; 17. svazek. ISBN 978-80-7308-585-8.