Opuka je technické označení usazené horniny, konkrétně prachovitého či písčitého slínovce. Vznikala na dně pravěkých moří fosilizací jemných sedimentů, které obsahovaly části vápenatých schránek různých mořských bezobratlých živočichů, hlavně dírkonožců (Foraminifera) a miniaturních částí mořských hub (Porifera). Právě množství obsahu mikroskopických jehlic mořských hub stanovuje kvalitu opuky pro potřeby stavitelství nebo sochařství, určuje totiž pevnost horniny. Její naleziště v České republice se vyskytují na území České křídové pánve. Byla využívána při stavbě budov v románském slohu a v sochařství. Opuky nižší jakosti, tedy s nízkým obsahem jehlic mořských hub a vyšším obsahem vápence, se používaly i při výrobě vápna a cementu. Výhodou této horniny je její lehká opracovatelnost.
Opuka se na území Česka těžila na několika místech, přičemž jedna z nejkvalitnějších pocházela z území dnešní Prahy, konkrétně z lomů na Bílé hoře a u Přední Kopaniny. Opukový lom u Přední Kopaniny je přírodní památkou. I přes to se v něm příležitostně těží dodnes, protože se zde vyskytuje takzvaná zlatá opuka, jež své označení získala díky nazlátlému zbarvení.
V České republice se zachovalo několik krásných opukových soch převážně náboženského charakteru, například svatý Petr ze Slivice nebo Plzeňská madona. Zhotoveny jsou z ní i sarkofágy v katedrále svatého Víta. Opukové budovy se stavěly hlavně v románském období, jako rotunda svatého Jiří a svatého Vojtěcha na hoře Říp z 12. století. Opuka byla používána také později, což dokumentuje například novorománská opuková budova obřadní síně u vchodu na pražský židovský hřbitov. Dnes se používá hlavně jako dekorativní hornina.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.