Oldřich (kníže)

^*asi 975 – ^†9. 11. 1034

Oldřich byl synem knížete Boleslava II. a mladším bratrem knížat Boleslava III. a Jaromíra. Přestože již byl ženat, s neurozenou selkou Boženou zplodil budoucího knížete Břetislava I., a jako jediný ze čtyř bratrů tak dokázal zajistit pokračování přemyslovské dynastie. Během první vlády Boleslava III. (999–1002) měl být na panovníkův příkaz zavražděn, podařilo se mu však utéct a uchýlit se do exilu k bavorskému vévodovi (později římskému králi) Jindřichu II. Do Čech se vrátil spolu s Jaromírem v roce 1004 a jako mladší bratr od něj dostal do správy úděl ve východních Čechách. V prosinci roku 1012 však Jaromíra svrhl a sám usedl na knížecí stolec. Aby upevnil svoji pozici, nechal o dva roky později povraždit část rodu Vršovců a dalších nespokojených velmožů. Přes nevybíravé metody politického boje tak dokázal poprvé od smrti Boleslava II. nastolit v Čechách stabilní vládu. Jeho významným počinem bylo také založení Sázavského kláštera, v němž se jako v jediném klášteře v Čechách udržovala tradice staroslověnské liturgie a písemnictví.

V zahraniční politice Oldřich zachovával úzké spojenectví s Jindřichem II. a jeho nástupcem Konrádem II., které podporoval v boji proti polskému knížeti Boleslavu Chrabrému. V roce 1019 využil toho, že byl Boleslav zaneprázdněn tažením proti Kyjevské Rusi, a dobyl zpět Moravu, kterou Poláci zabrali počátkem tisíciletí. Na rozdíl od situace v 10. století, kdy knížata Boleslav I. a Boleslav II. využívala dobyté území především jako zdroj kořisti a otroků, se nyní Morava stala integrální součástí českého státu. Oldřich pověřil správou země svého syna Břetislava a po českém vzoru zde nechal vybudovat síť správních hradů, které zároveň sloužily jako centra soudnictví, obchodu a náboženského života. Oldřichova vzrůstající nezávislost však na počátku 30. let způsobila prudké ochlazení vztahů s Konrádem II. Kníže byl proto v roce 1033 na sněmu v Řezně zajat a téměř rok internován, než se s Konrádem usmířil. O vládu se měl nyní dělit s bratrem Jaromírem, kterého místo toho nechal ihned po příjezdu do země oslepit a uvěznit. Ještě téhož roku na podzim však Oldřich během hostiny zemřel.

BARTLETT, Robert et al. Přemyslovci: budování českého státu. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0.
BLÁHOVÁ, Marie, FROLÍK, Jan a PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek 1. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-264-1.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.