Obrozenecká móda

Pod termínem obrozenecká móda, někdy také národní móda, se rozumí historizující styl odívání odkazující k historické tradici Slovanů, koncipovaný ve 40. letech 19. století a spjatý s národně emancipačními aktivitami českých vlastenců. Obrozenecká móda fungovala jako symbolické vyjádření národní příslušnosti svého nositele a spíše konstruovala příznakový styl odívání, než že by ustavila jednotnou podobu národního stejnokroje.

Podnětem ke vzniku tohoto stylu odívání byly snahy vlastenecky smýšlejících pražských měšťanů a inteligence ve dnech Slovanského sjezdu v Praze roku 1848, kteří chtěli vyjádřit svou podporu myšlence slovanské vzájemnosti. Fungoval nejen jako symbolický projev národní příslušnosti, ale také jako deklarace jednoty mezi slovanskými národy habsburské monarchie. Proto byla důležitá symbolika jednotlivých částí oděvu, často využívající prvky z oděvu bratrských slovanských hnutí.

Patrně nejoblíbenější oděvní součástí se stal pánský národní kabát, zvaný česká čamara, jehož tvůrcem byl krejčí Václav Huttar. Tento kabát se stojatým límcem a svou siluetou připomínající polské kabátce měl jednořadé šňůrkové zapínání, inspirované uniformami husarských pluků, a byl zdoben stylizovanými našívanými ornamenty. Podobu české obrozenecké módy zásadně ovlivnily grafické listy s návrhy vlasteneckého oděvu od Josefa Mánesa a Josefa Vojtěcha Hellicha vydané spolkem Slovanská lípa. Ač byly původně zacíleny na muže, navrhl Mánes po intervenci národně smýšlejících vlastenek i ženské varianty obrozeneckého odívání. Kromě projmutého ženského kabátku, zdobeného kožešinou se šňůrkovým zapínáním, zvaného kacabajka, bylo v ženské módě časté uplatňování heraldických barev českých zemí. Velké oblibě se spolu s červenou a bílou těšila i blankytně modrá, považovaná za barvu slovanskou.

V roce 1851 vydal tehdejší ministr vnitra Rakouského císařství Alexander Bach zákaz nosit v zemích rakouské monarchie oděvy manifestující národně politické a společenské postoje. Tím bylo odívání tohoto typu de facto zakázáno. Vlastenecké motivy a ornamenty v odívání si však svou popularitu mezi českou společností udržely. Nošení čamary bylo jedním ze znaků aktivního vlastenectví měšťanů i národně smýšlejících politiků, mezi něž patřili například Alois Rašín či Antonín Hajn. Čamara se také stala inspirací pro nejvýraznější spolkovou uniformu v českých zemích, tzv. sokolský kroj, navržený v roce 1862 Josefem Mánesem. Nedílnou součástí stejnokrojů nejrůznějších spolků a uskupení byla čapka, zvaná poděbradka, jejíž upravená verze z červeného plátna, ozdobená kožešinou z beránka a chocholem, byla dokonce nošena během první světové války československými legionáři v Rusku.

BURIANOVÁ, Miroslava et al. Móda v kruhu času: retro - 200 let inspirací. První vydání. Praha: Národní muzeum, 2016. 207 stran. ISBN 978-80-7036-503-8.
MORAVCOVÁ, Mirjam. Národní oděv roku 1848: ke vzniku národně politického symbolu. Vyd. 1. Praha: Academia, 1986. 227 s., [16] s. obr. příl.
UCHALOVÁ, Eva, WITTLICH, Filip a MORAVCOVÁ, Mirjam. Česká móda 1780-1870: pro salon i promenádu. 1. vyd. Praha: Olympia, 1999. 117 s. ISBN 80-7033-607-2.
WINTER, Tomáš et al. Jdi na venkov!: výtvarné umění a lidová kultura v českých zemích 1800-1960. Vydání první. V Řevnicích: Arbor vitae societas, [2019]. 399 stran. ISBN 978-80-88256-10-6.