OT-64 SKOT

Vývoj transportéru OT-64 známého též pod názvem SKOT (Střední Kolový Obrněný Transportér nebo Średni Kołowy Opancerzony Transporter) byl zahájen v roce 1958 v Československu. První prototyp byl dokončen 30. 5. 1960, kvůli komplikovanému vývoji a často se měnícím zadávacím podmínkám  však armáda převzala první sériové stroje až v roce 1965. O výrobu se společně dělily Českolslovensko a Polsko. Zatímco ČSSR dodávala hnací části transportéru (převodovku, nápravy, motor, nápravy včetně kol), v Polsku probíhala výroba korby, tlumičů, elektrické a vzduchové instalace a také finální montáž. Celkem bylo vyrobeno přibližně 4500 kusů.

OT-64 je střední obojživelný kolový obrněný transportér, určený pro přepravu osob (posádka 3 osoby, bojový prostor pro 20 osob), nákladu a materiálu po komunikacích i v terénu. Vozidlo má hmotnost 12150 kg, uveze až 2000 kg, a dosahuje maximální rychlosti až 94 km/h na cestě (ve vodě 9 km/h) Pohání jej osmiválcový vzduchem- chlazený vznětový motor Tatra 928-14 s přímým vstřikem paliva o výkonu 132 KW/180k. Ve své době představoval OT-64 značně pokrokovou konstrukci, která v sobě spojovala dobrou ovladatelnost, pohyblivost, úspornost a kvalitní ochranu. Na rozdíl od sovětského BTR-60 používá naftu, což snižovalo riziko vzplanutí a zvyšovalo dojezd. Osádka je na rozdíl od sovětského protějšku přepravována v plně uzavřeném prostoru chráněném pancířem o tloušťce až 10 mm. Transportér se vyráběl ve dvou základních verzích, OT-64A – základní neozbrojená verze, a OT-64 2A se střeleckou věžičkou poskytující palebnou podporu. Existovala také řada specializovaných verzí, např. velitelská, sanitní, spojovací a opravárenská.

Jako první dostaly transportéry do výzbroje motostřelecké divize, postupně však byly zavedeny i u celé řady dalších armádních svazků, sloužily také v pohotovostních jednotkách Veřejné bezpečnosti. V armádní výzbroji se v masovém měřítku udržely až do přelomu 80. a 90. let, kdy začal proces jejich postupného vyřazení, ukončený definitivně v roce 2005. Ot-64 se stal úspěšným vývozním artiklem. Do své výzbroje jej kromě ČSR a Polska zařadilo také Maďarsko, Irák, Libye, Uganda a Súdán. Po roce 1989 byla další již nepotřebná vozidla prodána také např. do Alžírska, Angoly, Sierry Leone, Kambodži, ale i např. do jihoamerické Uruguaye, přičemž v řadě těchto zemí sloužily ještě v roce 2020.

BURIAN, Michal, DÍTĚ, Josef a DUBÁNEK, Martin. OT-64 SKOT: historie a vývoj obrněného transportéru. 1. vyd. Praha: Grada, 2010. 180 s. ISBN 978-80-247-3283-1.
Encyklopedie tanků a vozidel obrněných jednotek od 1. světové války do současnosti. Praha: Naše vojsko, 2010. 448 s. ISBN 978-80-206-1114-7.