Normalizace

V polovině 60. let 20. století nastoupil Sovětský svaz konzervativní politickou linii, která se v prvé řadě soustředila na upevnění mezinárodních pozic Svazu sovětských socialistických republik (SSSR) a na vnitřní stabilitu režimu. Tento směr, označovaný také jako neostalinismus, nepočítal s dalším posílením principů demokracie v socialistických zemích. Jeho první zkouškou proto bylo násilné potlačení demokratických reforem v socialistickém Československu roku 1968. Vojenské obsazení Československa bylo z pohledu Sovětského svazu nutné pro udržení stability východního bloku, po jeho provedení však bylo třeba nastolit obdobný konzervativní režim, který by odpovídal československým podmínkám.

Oporou normalizace se stala 20 let trvající vojenská okupace země. Jejím základem byly Moskevské protokoly ze srpna 1968 jako formální písemný souhlas vlády s pobytem cizích armád. V dubnu 1969 se pak do čela komunistické strany prosadilo konzervativní centristické křídlo kolem Gustáva Husáka, které slíbilo normalizovat vztahy mezi Sovětským svazem a Československem na základě sdílených stanovisek týkajících se ideologie, vnitřní a zahraniční politiky. Odtud také normalizace dostala své jméno. V srpnu 1969 parlament schválil tzv. obuškový zákon, legální základ policejní represe. V prosinci 1970 pak strana schválila dokument Poučení z krizového vývoje, který interpretoval vojenskou okupaci státu jako „bratrskou pomoc“ a odsuzoval události pražského jara. V roce 1975 se potom Gustáv Husák stal prezidentem Československa a živoucím symbolem normalizace. Ta se vyznačovala obnovenou cenzurou, potlačením občanské kritiky a represí, zejména ale všestrannou stagnací, rezignací většiny obyvatel a útlumem intelektuální kultury. Režim usiloval o kompenzaci tohoto útlumu podporou sportu, estrádní zábavy a soukromých zálib. Štědrá byla populační a sociální politika, lidé, narození mezi lety 1970–1980 se tak proto někdy označují jako „Husákovy děti.“ Normalizační rezignace silně ovlivnila názory a postoje většiny populace a její následky jsou patrné dodnes.

Upoutávka

JÁNSKÁ, Anna, ed. a kol. Tváře normalizace. Vydání první. Praha: N media a.s., 2019. 210 stran. Edice N. ISBN 978-80-907652-6-9.
PETRÁŠ, Jiří, ed. a SVOBODA, Libor, ed. Bezčasí: Československo v letech 1972-1977. Vydání první. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2018. 567 stran. ISBN 978-80-88292-24-1.