Národní památník na Vítkově

Národní památník byl postaven v letech 1929–1933 na vrchu Vítkově k poctě legionářů a dalších bojovníků, kteří se zasloužili o vznik Československé republiky. Autorem projektu byl architekt Jan Zázvorka. Objednavatelé památníku z řad legionářské obce usilovali o to, aby se stal jedním z nejvýznamnějších míst manifestace politických idejí a propagandy nového státu. Protože byl Vítkov zároveň místem, kde husité dosáhli významného vítězství nad křižáckými vojsky, součástí památníku se měla stát i socha husitského vojevůdce Jana Žižky. Po roce 1948 byla legionářská tradice komunistickým režimem potlačena a památník byl přeměněn na pohřebiště významných komunistických funkcionářů. Mezi lety 1953–1962 se zde nacházelo také mauzoleum prvního československého komunistického prezidenta Klementa Gottwalda. Po roce 1989 byly ostatky komunistických funkcionářů odvezeny a začalo období dlouhých debat o tom, jaký dát památníku, k němuž si veřejnost do té doby nenašla silnější vztah, nový smysl. V roce 2001 se památník stal součástí Národního muzea a o rok později se po několikaleté rekonstrukci otevřel veřejnosti. V dnešní době v sobě spojuje funkci pietního a ceremoniálního místa české armády a zároveň slouží jako muzeum moderních českých dějin.  

Architektonická podoba památníku se vyznačuje modernistickou jednoduchostí, zřetelně ovlivněnou funkcionalismem. Mohutná stavba s fasádou ze žulových kvádrů je dlouhá 143 m, široká 27,6 m a dosahuje výšky až 31,5 m. Prostoru před hlavním průčelím dominují hrob neznámého vojína a mohutná jezdecká socha Jana Žižky, jedna z největších svého druhu na světě. Hlavním prostorem interiéru je slavnostní sál, vybudovaný za účelem konání významných státnických aktů, např. volby prezidenta (která se zde však nikdy nekonala) či slavnostních zasedání československého parlamentu. V kapli Padlých, pak měly být (avšak nikdy nebyly) uloženy ostatky legionářů popravených za první světové války rakousko-uherskými orgány. Zdobí ji mozaiky od Maxe Švabinského, reliéfy Jana Horejce a socha Raněného, jehož autorem je Jan Štursa. Po druhé světové válce byl do památníku přenesen hrob neznámého vojína, v 50. letech pak byla k hlavní budově připojena také přístavba se síní Rudé armády, jež má vzdávat hold sovětským vojákům padlým při osvobozování Československa. V současnosti se v prostorách památníku nacházejí dvě muzejní expozice mapující přelomové okamžiky moderních českých dějin a zpřístupňující zázemí bývalého Gottwaldova mauzolea.

GALANDAUER, Jan. Chrám bez boha nad Prahou: památník na Vítkově. Vyd. 1. Praha: Havran, 2014. 285 s. Krok; sv. 8. ISBN 978-80-87341-20-9.
Místa paměti česko-německého soužití: sborník příspěvků z konference pracovní skupiny Česko-německého diskusního fóra Místa paměti v Chebu 5.6.2010 = Erinnerungsorte des deutsch-tschechischen Zusammenlebens: Sammelband mit Beiträgen zur Konferenz der Arbeitsgruppe des Deutsch-Tschechischen Gesprächsforums Erinnerungsorte in Cheb 5.6.2010. Praha: Antikomplex pro Collegium Bohemicum, 2011. 155, 185 s. ISBN 978-80-904421-2-2.