Významný způsob módní prezentace. Za první republiky (1918–1938) a protektorátu (1939–1945) byla móda silně ovlivněna kultem filmových hvězd. V éře socialismu došlo k ideovému obratu a prosazování či propagace módních trendů byla nepřijatelná.
Význam módy a způsoby její prezentace v československém filmu (1918–1945) odrážely dobový postoj k životnímu stylu a společenským hodnotám. Film byl také účinným prostředkem šíření módních trendů a emancipačních idejí. Barrandovské filmy společnosti Lucernafilm (1912–1949) propagovaly kosmopolitní životní styl zejména vyšších společenských vrstev, a staly se tak prostorem pro prezentaci špičkové módy a módních tvůrců. Jednu z prvních spoluprací prestižního módního domu s filmem reprezentovaly šaty pocházející ze salonu Arnoštky Roubíčkové, jež na sobě měly manekýny doprovázející světově proslulého francouzského návrháře Paula Poireta v němém filmu Únos bankéře Fuxe (1923). Protože herecké hvězdy nosily ve většině filmů své vlastní oděvy, byla funkce návrháře kostýmů spíše doménou historických filmů. Průkopnickou osobností byl v této oblasti scénický výtvarník Josef Matěj Gottlieb.
Zejména ve 30. a 40. letech 20. století vznikl prostor pro úzkou spolupráci mezi herečkami a nejprestižnějšími českými módními salony Hany Podolské, Oldřicha Rosenbauma a později i Hedy Vlkové. Právě Podolská šila luxusní večerní toalety doplněné kožešinami pro Adinu Mandlovou do legendární komedie Kristián (1939) nebo elegantní kostýmy Lídě Baarové do filmů Zlatá Kateřina (1934) a Maskovaná milenka (1940). Jelikož se ale jednalo o osobní róby hereček, jméno salonu se ve filmech objevovalo jen zřídka – jednou z mála výjimek byl film Katakomby (1940).
Pro salony byla prezentace luxusních toalet ve filmech a ve společenských a filmových magazínech ideální reklamou. Filmové hvězdy zase vítaly možnost získat oděvy dle nejnovějších módních trendů, díky nimž se staly skutečnými módními ikonami. Kult filmových hvězd navíc posiloval renomé salonů u středních vrstev – mít alespoň jednu toaletu od Podolské bylo v této době nedostižným snem mnoha českých žen.
V éře socialismu došlo k ideovému obratu a prosazování či propagace módních trendů byla nepřijatelná. Výraznější módní tvorba se ve filmech začala prosazovat teprve od 60. let. Mezi nejvýraznější autorské osobnosti patřili avantgardní kostýmní výtvarnice Ester Krumbachová, jež dala vizuální tvář řadě filmů tzv. české nové vlny, a český malíř Theodor Pištěk, držitel Oscara za historizující kostýmy k filmu Amadeus (1984) režiséra Miloše Formana.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.