Mistr Michelské madony

umělecký činný asi v první polovině 14. století

 

Mistr Michelské madony je anonymním sochařem, pojmenován je podle své nejznámější práce, madony druhotně umístěné v kostele Narození Panny Marie v Praze-Michli. Je první významnou postavou v dějinách české plastiky. Pocházel nejspíše ze západní Evropy, z Porýní nebo Francie, čemuž nasvědčují projevy poklasické gotiky – německé abstrahující stylizace a francouzského konvenčního lineárního schématu. Na Moravu mohl přijít již jako zkušený umělec a vést zde velkou sochařskou dílnu. Působil nejpravděpodobněji v Brně, kam mohl dorazit na pozvání ovdovělé královny Elišky Rejčky, nebo dokonce moravského markraběte Karla, pozdějšího krále a císaře Karla IV. Existují také domněnky, že se mistrova dílna mohla nacházet v Olomouci, kam ho mohl povolat biskup Jan Volek, známý jako objednavatel uměleckých děl. Ve prospěch teorie o umístění mistrovy dílny na Moravě svědčí četná díla, která byla nalezena převážně na Moravě a v blízké oblasti Rakous. Existuje též hypotéza, že se sochař později přestěhoval do Prahy. Důkazem jsou pozdější práce identifikované v Praze, např. krucifix z kláštera barnabitek na Hradčanech, relikviářová busta sv. Ludmily z kláštera benediktinek u sv. Jiří či Světice z Jezeří (nalezená v Roudnici nad Labem).

Mistr Michelské madony svým kvalitním a vysoce kultivovaným dílem výrazně ovlivnil české sochařství konce 14. století a také dobovou deskovou malbu. Mistrovi a jeho dílně přičítají odborníci řadu soch, které spojuje jednotný styl a slohová vyhraněnost (např. Znojemská madona, Madona z Velkého Meziříčí, Apoštol z Veverské Bitýšky). V rozsáhlé tvorbě sochaře spatřujeme dobový vliv poklasické gotiky, spočívající ve výrazné štíhlosti postav zachycovaných spíše staticky. Obličeje otočené k divákovi mají symbolickou povahu a ještě postrádají zachycení emocí. Vliv západního sochařství je pociťován i v jednoduchosti a linearitě zobrazené drapérie, která se zakládá na vertikálním řasení šatu, provedeném nikoli plasticky, ale spíše kresebně. Charakteristickým rysem děl je jejich virtuózní provedení. V tvorbě sochaře spatřujeme také další vývojové vlivy, například madona držící dítě na pravém boku, nikoli na levém, může být důsledkem severoitalské inspirace. Zvláštní postavení v umění zaujímá madona stojící na lvu. Tento námět byl rozšířen hlavně ve Slezsku, Prusku a v okolí Salcburku. Existuje domněnka, že podobný typ madon mohl vzniknout na Moravě a jeho autorem mohl být mistr Michelské madony. Tato teorie je spojená s nedávným objevením a diskusemi ohledně autorství Klosterneuburské madony na lvu.

HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
HRABOVSKÁ, Tereza. Mistr Michelské madony a jeho dílna. Praha, 2008. Bakalářská práce. Univerzita Karlova. Katolická teologická fakulta. Vedoucí práce Jaromír HOMOLKA.
MAJER, David, ed. a ANTONÍN, Robert. Král, který létal: moravsko-slezské pomezí v kontextu středoevropského prostoru doby Jana Lucemburského: [Ostravské muzeum Ostrava, 15. prosinec 2010 - 31. březen 2011: katalog. 1. vyd. Ostrava: Ostravské muzeum, 2011. 1008 s. ISBN 978-80-904316-1-4.
ŠVÁCHA, Rostislav et al. Dějiny umění v českých zemích 800-2000. Vydání první. V Řevnicích: Arbor vitae societas, 2017. 991 stran. ISBN 978-80-88283-02-7.