Miroslav Tichý

*20. 11. 1926 Nětčice – †12. 4. 2011 Kyjov

Miroslav Tichý se narodil v moravské vesničce Nětčice, ale od čtyř let až do smrti žil v Kyjově v domě svých rodičů. Pražskou Akademii výtvarných umění (AVU) nedokončil a nedlouho poté skončil v psychiatrické léčebně v Opavě. Nějaký čas se pak věnoval malbě. Až v 60. letech objevil své životní téma – potají fotografované snímky žen. Tehdy začal žít na okraji společnosti, chodil v otrhaném oblečení, na zevnějšek a hygienu nedbal. Žil z peněz ze svého invalidního důchodu. S fotografováním nadobro přestal na počátku 90. let.

Veškeré fotoaparáty si vyráběl sám z běžně dostupných materiálů a předmětů – používal např. ruličky od toaletního papíru, skla ze starých brýlí nebo plechovky. Fotografie, které z nich vyvolával, tak mají mnohé vady, často bývají neostré nebo přesvětlené a Tichý musel některé detaily dokreslovat tužkou. Fotografoval výhradně ženy, a to především tak, aby o tom nevěděly – např. schovaný ve křoví. Protože snímky pořizoval často naslepo, mají velmi špatnou kompozici. Ženy fotografoval na ulicích či na plovárně, doma poté ze svých záběrů zvětšoval nejrůznější části ženského těla.

Koncem 90. let jeho dílo objevil švýcarský autor českého původu Roman Buxbaum, který z něj udělal výnosný byznys v Čechách i v zahraničí. Kolem Tichého osobnosti vznikl obrovský mýtus, který byl do jisté míry i uměle přiživovaný, aby se dílo lépe prodávalo. Dílo, které autor nikdy nezamýšlel vystavovat, protože jej nevytvářel s uměleckým záměrem, se díky činnosti několika obchodníků s uměním dostalo na mezinárodní scénu a začalo se prodávat za vysoké částky, přestože Tichý stále žil v nuzných podmínkách. Světu se Tichého fotografie představily na bienále v Seville roku 2004, na fotografickém festivalu v Arles obdržel v roce 2005 cenu Objev roku. V České republice byl představen o rok později výstavou v Brně. Tichého fotografie budí rozporuplné pocity, jak u diváků, tak u kritiků umění.

Tichý se výstav svých děl neúčastnil. Zemřel v roce 2011 několik týdnů poté, co byl výběr z jeho díla představen na Staroměstské radnici na první velké pražské výstavě.