*12. 4. 1901 Praha – † 22. 9. 1977 Praha
Milča Mayerová, vlastním jménem Milada Mayerová, pocházela z umělecké rodiny a jejím strýcem byl významný malíř a karikaturista Hugo Boettinger (1880–1934). Tanec studovala u Anny Dubské v Praze a po válce v Jaques-Dalcrozově škole v Hellerau u Drážďan (1922). Zásadní význam pro její umělecké směřování mělo seznámení s reformní pohybovou metodou Rudolfa von Labana, u něhož studovala nejprve v Hamburku (1923–1925) a posléze v Berlíně (1928), kde získala jako jedna z mála žen té doby tzv. choreografický diplom.
Již během studií se prosadila jako tanečnice a choreografka na scénách pražské umělecké avantgardy. Vytvořila přes tři sta komorních tanečních skladeb na modernistické literární i hudební náměty a velká scénická díla. Namátkou lze zmínit autorské choreografie na hudbu Jaroslava Ježka k dadaistickému představení Svatebčané na Eiffelce (1927) v režii Jiřího Frejky či libreto poetistického baletu Autobus (1928) ve spolupráci s E. F. Burianem.
V poetistické sbírce Abeceda Vítězslava Nezvala (1927) reprezentuje její choreografické a pohybové ztvárnění 24 písmen abecedy doplněné typografickou koláží Karla Teigeho novou imaginaci české meziválečné avantgardy.
Milča Mayerová se věnovala také pedagogické činnosti, od roku 1928 měla vlastní taneční školu a z žákyň sestavila taneční skupinu, s níž na mezinárodním festivalu v Oxfordu představila ve světové premiéře balet Náměsíčná neboli Dandy v konservové krabici (1931) na hudbu Erwina Schulhoffa. Po druhé světové válce uplatnila labanovskou modernistickou pohybovou koncepci v choreografiích hromadných skladeb pro spartakiády v letech 1960, 1965 a 1975. Měla nemalou zásluhu na popularizaci pohybových aktivit u dětí a mládeže a na toto téma vydala řadu článků a publikací.
Milča Mayerová se po celý život pohybovala v uměleckém prostředí, jako ztělesnění moderní ženy byla častým námětem skic, pohybových studií a aktů Huga Boettingra a dalších výtvarníků. Jejím prvním manželem byl významný funkcionalistický architekt Jaroslav Fragner, druhým historik umění Antonín Friedl.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.