Jazyky, které pro tradiční zastoupení daného národa v Česku mají zvláštní status a jsou podporovány i kulturně. Patří mezi ně i slovenština, již je ale možné ve styku s úřady užívat neomezeně. Kromě cizích jazyků má srovnatelné postavení též český znakový jazyk.
Menšinovými jazyky se rozumí jazyky národnostních menšin žijících trvale na území České republiky. Pojem je zákonem vymezen velmi široce, tradičně se však uvádějí především národnost slovenská, polská, německá, běloruská, bulharská, chorvatská, maďarská, romská, rusínská, ruská, řecká, srbská, ukrajinská a vietnamská. Z historických důvodů má zvláštní postavení slovenština, která smí být využívána v komunikaci se státní správou.
Česká republika dbá na zachování mateřského jazyka jako bytostné potřeby každého národa. Listina základních práv a svobod garantuje v článku 25 národnostním a etnickým menšinám právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřštině a za podmínek stanovených zákonem zaručuje též právo na vzdělání v jejich jazyku a právo užívat jejich jazyka v úředním styku.
Do zákona je též zahrnut český znakový jazyk. Neslyšící sice nejsou z principu příslušníky jiného národa, toto postižení však představuje jazykovou bariéru, která znesnadňuje komunikaci s většinovou společností. Ústav pro hluchoněmé v Praze, který vznikl roku 1786, je pátou nejstarší školou pro neslyšící v Evropě. Byl založen necelé dvě desítky let po vůbec první podobné instituci v Paříži.
Národnostní menšiny též pod záštitou Domu národnostních menšin v Praze vydávají vlastní tisk, pořádají nedělní školy pro děti, kulturní akce či pravidelná setkání zájmových skupin a kroužků pro děti i dospělé.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.