Měkké kontaktní čočky

Kontaktní čočka je optická zdravotní pomůcka, která se umísťuje na rohovku oka, aby korigovala oční vady. Existují tvrdé a měkké čočky. Tvrdé kontaktní čočky se začaly vyrábět již v 19. století, měkké (gelové) patří mezi nejznámější české vynálezy a vyrábějí se od počátku 60. let 20. století. Vynálezcem gelových čoček byl Otto Wichterle, který na jejich vývoji pracoval během 50. let 20. století.

Otto Wichterle si uvědomil, že nejvhodnějším materiálem pro výrobu kontaktních čoček bude hydrofilní gel. Jeho nejlepší žák a spolupracovník Drahoslav Lím objevil umělou hmotu, která dostala jméno HEMA (poly-hydroxyethyl-methakrylátový gel). Tento gel pohlcoval asi 40 % vody, byl průhledný a měl dobré mechanické vlastnosti. Oficiální výzkum v této oblasti byl ale z důvodu nízké výtěžnosti výroby čoček zastaven, a proto Otto Wichterle postavil doma z dětské stavebnice Merkur improvizovanou aparaturu. První exemplář čočkových oček odlil Wichterle na konci roku 1961. Postupoval metodou monomerního odstředivého odlévání v rotujících formách. Poprvé čočky vyzkoušeli pacienti 2. oční kliniky v Praze den po výrobě prvních kusů. Ukázalo se, že tyto čočky dokážou poskytnout dokonalou korekci zraku.

Hned po úspěšné zkoušce si Wichterle vynález nechal patentovat a postupně přístroj k výrobě čoček zdokonaloval. Jen za první čtyři měsíce roku 1962 Wichterle spolu s manželkou vyrobil kolem 5 500 čoček. Zájem amerických firem na sebe nenechal dlouho čekat, a tak byla v roce 1965 v Praze podepsána licenční smlouva. Od přelomu 60. a 70. let již výroba měkkých čoček ve Spojených státech běžela v plném proudu. V současnosti se odhaduje, že po celém světě používá kontaktní čočky více než 100 mil. lidí, z nichž drtivá většina dává přednost právě měkkým čočkám podle Wichterlova návrhu. 

STEJSKALOVÁ, Květa et al. Vědci, vynálezci a podnikatelé v Českých zemích. Svazek třetí, Heyrovský, Dolejšek, Svoboda, Wichterle, Svatý, Holý. Praha: Jonathan Livingston, s.r.o., 2017. 261 stran. ISBN 978-80-7551-046-4.