Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
Lužice

Lužice

Historický region na území dnešního Německa a Polska, jež byl do roku 1635 součástí českých zemí.


Spojený erb horní a dolní Lužice. Autor: Samhanin, licence CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Coat_of_arms_of_the_Lusatias.svg
Podrobné informace

Lužice představuje území rozkládající na východě dnešního Německa (spolkové státy Sasko a Braniborsko) a zčásti Polska. Zahrnuje dvě geograficky odlišné části, jež také prošly zčásti odlišným historický vývojem – tzv. Horní Lužici, které dominuje kopcovitý terén, a severněji položenou Dolní Lužici, která je již součástí Středoevropské nížiny. Slované do této oblasti přišli přibližně na konci 7. století. V 10. století ji obsadil východofranský král Jindřich I. Ptáčník, za jehož vlády je i poprvé doložen samotný název Lužice. Ten však tehdy označoval pouze dnešní Dolní Lužici.

V dalších staletích zde pak o vliv nad Lužicí soupeřily český stát, Polsko, Sasko, ve 14. století jej krátce drželi i braniborští Askánci. Po jejich vymření v roce 1319 získali postupně celé území Lužice čeští králové, Jan Lucemburský spojil území kolem měst Budyšína, Zhořelce, Lubáně a již dříve české Žitavy do markrabství Horní Lužice (název pochází z roku 1410), Dolní Lužici pak získal pro český stát v roce 1368 císař Karel IV., který následně obě země zahrnul do svazku Koruny české. Za husitských válek stály Lužice na straně Zikmunda Lucemburského, naopak v 16. století je naplno zasáhla luteránská reformace a postupně se svými vazbami odkláněly od stále silněji katolické habsburské monarchie k luteránskému Sasku. Součástí českého státu zůstaly do třicetileté války, kdy je roku 1635 v rámci tzv. pražského míru s Habsburky získalo do dědičné správy Sasko v čele s kurfiřtem Janem Jiřím I. Zdejší Slované, známí jako Lužičtí Srbové, se postupně z větší části germanizovali a dnes zůstávají jen nepočetnou menšinou. V roce 1945 byla východní část Lužice připojena k Polsku a místní němečtí a lužickosrbští obyvatelé byli odsunuti.

Použité zdroje
ANTONÍN, Robert et al. Encyklopedie českých dějin: osobnosti, fakta a události, které utvářely naši historii. Vyd. 1. Praha: Reader's Digest Výběr, 2008. 520 s. ISBN 978-80-86880-65-5.
BOBKOVÁ, Lenka, BŘEZINA, Luděk a ZDICHYNEC, Jan. Horní a Dolní Lužice. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 232 s. Stručná historie států; sv. č. 54. ISBN 978-80-7277-382-4.

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.