Renesanční letohrádek v Královské zahradě Pražského hradu. Je jednou z prvních slohově čistých renesančních staveb severně od Alp a bývá uváděn jako ukázkový příklad italské renesanční architektury v České republice.
Letohrádek nechal postavit mezi lety 1538–1563 císař Ferdinand I. Habsburský jako součást souběžně založené královské zahrady Pražského hradu. Stavbu vedl italský kameník a sochař Paolo della Stella a po jeho smrti v roce 1552 jihoněmecký stavitel Hans Tirol. Krátce po svém dokončení byl letohrádek přestavěn Ferdinandovým dvorním architektem Bonifácem Wohlmuthem. V rozporu s dnešním pojmenováním neměl sloužit Ferdinandově choti Anně Jagellonské, nýbrž samotnému panovníkovi a jeho hostům jako místo určené k odpočinku a společenským zábavám. Zároveň měl reprezentovat svého stavitele coby příslušníka nové panovnické dynastie na českém trůnu. Za vlády císaře Rudolfa II. byl využíván jako astronomická observatoř, poté svůj význam postupně ztrácel a od 18. století sloužil jako skladiště a výrobna střelného prachu. V 19. století byl po stavebních úpravách zpřístupněn veřejnosti jako galerie a výstavní prostor, přičemž tuto funkci si podržel dodnes.
Úzká obdélná dvoupodlažní stavba letohrádku je díky své dominantní poloze a výrazné střeše ve tvaru obráceného lodního kýlu nepřehlédnutelnou součástí pražského panoramatu. Přízemí po celém obvodu obepíná arkádový ochoz s balustrádou, který je zdoben reliéfy zobrazujícími výjevy z antických herojských legend a afrického tažení Karla V. Jejich cílem bylo oslavit universalistickou ideu Svaté říše římské a Ferdinanda I. jako jejího nositele, předurčeného stát se císařem. Dnešní podoba interiérů pochází z 19. století, na stěnách prvního patra je vymalován cyklus historických scén z českých dějin podle návrhů Kristiána Rubena. Letohrádek je v kontextu české renesance výjimečnou stavbou, která nemá žádného přímého předchůdce, ani následovníka. Výrazně však ovlivnila architekta Josefa Zítka při projektování budovy Národního divadla, což je nejvíce patrné na jejím specifickém zastřešení.
V parku před letohrádkem se nachází bohatě zdobená Zpívající fontána, odlitá v roce 1582 pražským kovolijcem Tomášem Jarošem z Brna. Své jméno získala podle zvláštního melodického zvuku, který voda vytváří při dopadu do bronzové mísy.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.