Leoš Janáček

^*3. 7. 1854 Hukvaldy – ^†12. 8. 1928 Ostrava

Leoš Janáček vyrůstal v početné rodině venkovského kantora, který jej už odmala vedl k hudbě. Základní hudební vzdělání získal na klášterní škole v Brně, dále se v oboru vzdělával na varhanické škole v Praze a také na školách v Lipsku a Vídni.

Po návratu na Moravu se v Brně stal ředitelem varhanické školy, působil též jako dirigent a skladatel. Po vzniku Československa začal pracovat jako profesor brněnské pobočky mistrovské školy Pražské konzervatoře, kde se seznámil s šestnáctiletou Zdeňkou Schulzovou. Svou žákyni si vzal brzy za ženu, obě děti, které se jim narodily, však zemřely.

Leoše Janáčka od počátku jeho skladatelské dráhy inspirovaly moravské lidové písně, jejichž nápěvy často ve svých skladbách používal. Zevrubně studoval rytmiku a intonaci řeči, které následně originálně převáděl do své hudby. Studoval též ruskou lidovou hudbu a lidové písni lašské kultury se věnoval též jako sběratel a folklorista. Podle vzoru Dvořákových Slovanských tanců složil podobný komplet, inspirovaný hudební řečí rodného kraje, s názvem Lašské tance.

Janáčkova opera Její pastorkyňa byla v roce 1904 nadšeně přijata brněnským publikem, pražské premiéry se však dočkala až o dvanáct let později. Tato opera pod názvem Jenůfa Janáčkovi otevřela dveře do celého světa. Po uvedení v Praze zaznamenala roku 1918 úspěch ve Vídni, dále v Německu a v roce 1924 v New Yorku.

Od roku 1916 složil Leoš Janáček dalších pět významných operních děl, dva smyčcové kvartety, několik suit a písňové cykly (nejznámější je Zápisník zmizelého). Právě v tomto posledním tvůrčím období života složil svá nejvyzrálejší díla, která proslula po celém světě – především Sinfoniettu, symfonickou báseň Taras Bulba a slavnou Glagolskou mši s varhanním sólem. Jde o jednu z nejsvébytnějších skladeb světové hudby vůbec, mše je napsána ve staroslověnštině. Opery Výlety pana Broučka, Věc Makropulos, a především Káťa Kabanová a Příhody lišky Bystroušky se dodnes hrají s velkým úspěchem na světových scénách. Poslední Janáčkova opera Z mrtvého domu je na motivy Dostojevského románu Zápisky z mrtvého domu.

Leoš Janáček zemřel náhle v ostravské nemocnici na zápal plic.

V roce 1970 zaujala rockovou skupinu tzv. progresivního rocku ELP (Emerson, Lake and Palmer) právě Janáčkova Sinfonietta, která se stala základem jejich skladby Knife-Edge a Leoš Janáček je dokonce uveden jako spoluautor.

 

 

BROD, Max. Život plný bojů. Mladá fronta, Praha 1966, s.316. ISBN 23-027-66.
FOGEL, Jaroslav. Leoš Janáček. Academia, Praha 1997, s. 416. ISBN 80-200-0621-4.