Konrád II. Ota

^*po 1134 Znojmo – ^†9. 9. 1192 u Neapole, Sicilské království (dnešní Itálie)

Konrád II. Ota (často uváděn pouze jako Konrád Ota) byl synem znojemského údělného knížete Konráda II. Znojemského a Marie Srbské, dcery srbského velikého župana Uroše I. Vukanoviće. Po otcově smrti v roce 1162 vládl na Znojemsku a  od roku 1173 také na Brněnsku. Pokoušel se podmanit si i zbytek Moravy, kvůli čemuž se v roce 1178 dostal do války s knížetem Soběslavem II. a následně se podílel na jeho sesazení z českého trůnu. Ještě vyšší  ambice projevil v roce 1182, kdy se postavil do čela opozice proti knížeti Bedřichovi a byl vzbouřenými předáky vybrán za jeho nástupce. Císař Fridrich Barbarossa sice Bedřicha na trůně podržel, zároveň však Konrádovi udělil do držení celou Moravu. Ten si zde následně počínal jako samostatný vládce, a vážně tak ohrožoval celistvost českého státu. Po sérii těžkých bojů se však Konrád s Bedřichem v roce 1186 nakonec usmířil a uznal jeho autoritu. Za to byl odměněn následnictvím na českém trůně.

Po Bedřichově smrti v roce 1189 byl Konrád bez problémů zvolen českým knížetem, čímž byla definitivně zažehnána hrozba rozdělení Čech a Moravy. Intenzivně se angažoval v politice Svaté říše římské, kde se stal jedním z klíčových spojenců štaufských císařů. Ačkoliv se sám nezúčastnil třetí křížové výpravy, vyslal na ni po boku Fridricha I. Barbarossy početný oddíl pod vedením svého příbuzného Děpolta II. Úspěchy, statečnost, ale též krutost českých bojovníků na tomto tažení se dostaly do vyprávění řady evropských kronikářů. Koncem roku 1189 nechal kníže vyhlásit tzv. Statuta Konráda Oty, vůbec první psaný zákoník v českých zemích. Ten ukotvoval především zásady trestního práva a potvrzoval českým předákům dědičnou držbu majetku. Stal se tak jedním z kroků, které vedly k postupnému prosazení dědičné pozemkové držby, a tím i ke vzniku české a moravské pozemkové šlechty. V roce 1190 se Konrád Ota zúčastnil římské jízdy nového císaře Jindřicha VI. a jeho pokusu o dobytí Sicílie. O rok později se však při zpáteční cestě z neúspěšného obléhání Neapole nakazil morem a krátce nato zemřel.

 

BLÁHOVÁ, Marie, FROLÍK, Jan a PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek 1. Praha: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-264-1.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.
ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí: (1034-1198). 2., opr. a dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. Česká historie; sv. 2. ISBN 978-80-7106-905-8.