Komunistická strana Československa (KSČ)

Komunistická strana Československa (KSČ) byla založena na ustavujícím sjezdu v roce 1921 v Praze. Základ členstva tvořili příslušníci marxistické levice, kteří byli dříve členy československé sociální demokracie. Byla jednou z největších komunistických stran ve světě a v parlamentních volbách v roce 1925 získala téměř 1 000 000 hlasů. Osm let po založení zvítězila uvnitř KSČ marxisticko-leninská linie v čele s Klementem Gottwaldem, jenž se stal předsedou strany.

KSČ byla jednou ze stran předmnichovského Československa, které oponovaly souhlasu československé vlády s výsledky mnichovské dohody z roku 1938. Ve stejném roce se KSČ aktivně zapojila do vlasteneckého hnutí v zemi, kvůli čemuž československé úřady 20. 10. 1938 její činnost zakázaly. Už 27. 12. téhož roku byla strana úředně rozpuštěna a její vedení se přesunulo do Moskvy. Zejména od roku 1941 se významně podílela na protinacistickém odboji. Po druhé světové válce KSČ opět rozvinula činnost, stala se jednou ze čtyř stran Národní fronty a v parlamentních volbách v roce 1946 získala největší počet hlasů. V čele strany stál opět Klement Gottwald.

V únoru 1948 se KSČ stala stranou vládnoucí a v zemi byla zavedena diktatura proletariátu. Začal vznikat totalitní politický systém, ve kterém byla moc založena na členství v KSČ. Ve stejném roce byla provedena ústavní reforma, byla zahájena přeměna socialismu podle sovětského vzoru, veškerá opozice byla zlikvidována a vládní instituce, zákonodárné orgány i nekomunistické strany se staly pouhými vykonavateli přání KSČ. Pokusy zdemokratizovat socialismus v Československu, jinak známé jako „pražské jaro“, skončily po intervenci sovětského vedení a vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 neúspěchem. Záhy začal proces „normalizace“ a všichni členové reformního křídla strany (Alexander Dubček, František Kriegel, Josef Smrkovský aj.) byli ze strany vyloučeni. Sovětská okupace byla označena za bratrskou a internacionální pomoc. Po sametové revoluci v roce 1989 přišla KSČ o moc a spolu s federálním Československem v roce 1992 formálně zanikla – před formálním zánikem měla KSČ dva miliony členů. Podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu z roku 1993 považují orgány České republiky KSČ za zločinnou a zavrženíhodnou organizaci – i přesto k zákazu komunistické strany nedošlo a v současné době existuje na politické scéně Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), která na KSČ navazuje.

FORMÁNEK, Miloslav. Cesta k socialismu v Československu 1945-1989: (historická analýza). [Divišov]: Orego, 2013. 247 s. ISBN 978-80-87528-14-3.

DEVÁTÁ, Markéta, KOCIAN, Jiří a PERNES, Jiří. Českoslovenští komunisté a jejich strana. Vydání 1. Praha: Středisko společných činností AV ČR, v.v.i., 2017. 19 stran. Věda kolem nás, 68. Prostory společné paměti. ISBN 978-80-270-3116-0.

KALOUS, Jan, KOCIAN, Jiří a ADAMEC, Jan. Český a slovenský komunismus (1921-2011). Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2012. 459 s. ISBN 978-80-7285-156-0.