Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
Koleda

Koleda

Píseň spojená s vánočními obchůzkami. Při nich se přeje domácnostem úspěch, koledníci jsou na oplátku odměňováni výslužkou v podobě jídla či peněz. Koleda může mít také význam koledování jako obchůzkového obyčeje spojeného s návštěvami, které je obvyklé zejména na Vánoce a Velikonoce.

 


Vánoční koncert smíšeného pěveckého sboru Juventus (2019). Autor: Jv733, licence: CC BY-SA 4.0, https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d3/V%C3%A1no%C4%8Dn%C3%AD_koncert_2019%2C_sm%C3%AD%C5%A1en%C3%BD_p%C4%9Bveck%C3%BD_sbor_Juventus.jpg
Podrobné informace

Pojem koleda přijaly slovanské jazyky z latinského „calendae“, které označovalo první den v měsíci. U Slovanů se vázal k oslavám v době zimního slunovratu, které křesťanská církev přejala a naplnila novým obsahem. Ve středověku to byli zejména kněží a žebraví studenti, kteří v předvečer svátku Narození Páně chodili koledovat po domech věřících, za což dostávali odměnu. Koledovat chodili také obecní služebníci (pastýři, ponocní), kostelníci a zvoníci. Původním smyslem koled bylo přání zdaru v hospodářském a rodinném životě. S ústupem víry v magickou moc přání se kolední obchůzky přesunuly na mládež a na sociálně slabší vrstvy. Ve 20. století došlo k oslabení společenské prestiže tohoto úkonu a ochota lidí koledníky obdarovávat poklesla.

Koledy tvořily obřadní popěvky a říkadla a zejména písně. Právě vánoční píseň je zřejmě to, co si Češi dnes s koledou spojí nejdříve. V adventním období zaznívají koledy při vystoupeních profesionálních i amatérských sborů, lidé si je zpívají či pouští z přehrávacích zařízení v soukromí domova, děti je zpívají ve školách a školkách. Repertoár nejznámějších z nich zahrnuje jak písně velmi staré, jakými jsou např. Narodil se Kristus Pán, jejíž původ sahá až do 13. století, Nesem vám noviny či Půjdem spolu do Betléma ze století šestnáctého, tak i novější Tichou noc (19. století, Rakousko), americké Rolničky, rolničky nebo Bílé Vánoce i dosti moderní Vánoce, Vánoce přicházejí.

Koledování nebylo vázáno pouze na Vánoce, uplatňovalo se v různých obdobích roku a nejaktivněji přetrvalo v tradici Tří králů nebo na Velikonoce.

Použité zdroje
MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 5. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 866 s. ISBN 978-80-7422-048-7.
VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. 1. vyd. Praha: Panorama, 1990. 280 s., [32] s. obr. příl. Stopy, fakta, svědectví. Velké civilizace. ISBN 80-7038-187-6.
VEČERKOVÁ, Eva. Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře. Vydání první. V Praze: Vyšehrad, 2015. 508 stran, 40 nečíslovaných stran obrazových příloh. Kulturní historie. ISBN 978-80-7429-627-7.
VONDRUŠKOVÁ, Alena. České zvyky a obyčeje. 1. vyd. Praha: Albatros, 2004. 370 s. Oko. Klub mladých čtenářů. ISBN 80-00-01356-8.

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.