Karel Kachyňa

^*1. 5. 1924 Vyškov – ^†12. 3. 2004 Říčany u Prahy

Karel Kachyňa patřil mezi první absolventy Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění (FAMU). Začátky jeho tvorby jsou spojené se spolužákem Vojtěchem Jasným, s nímž vytvořil v 50. letech po absolvování studia několik politicky angažovaných dokumentů s aktuální dobovou tematikou, jako jsou např. Neobyčejná léta (1952), pojednávající o zakládání JZD v Československu. Angažovaný byl také Kachyňův první samostatný hraný snímek Ztracená stopa (1953) i jeho další kriminální příběhy včetně divácky oblíbeného dramatu Král Šumavy (1959). Šedesátá léta charakterizuje společná tvorba se scénáristou Janem Procházkou, která byla blízká nové vlně. V tomto období vytvořili pozoruhodné dílo protkané kritikou komunistického režimu, zaměřené nejčastěji na antihrdiny (např. snímek Naděje /1963/ s Rudolfem Hrušínským a Hanou Hegerovou nebo hořký sarkastický příběh z konce války Ať žije republika /1965/, baladická protiválečná tragédie Kočár do Vídně /1966/, Noc nevěsty /1967/ aj.). Jejich filmy však skončily většinou v trezoru a například jejich poslední počin, protirežimní komedie Ucho (1970), už nebyl cenzurou vůbec puštěn do distribuce.

Poté, co byl Procházka prohlášen za nepohodlného a propuštěn z Barrandova, začal Kachyňa točit snímky s historickou tematikou a filmy pro mládež, které byly z pohledu režimu neutrální a pro režiséra představovaly celou škálu únikových témat. Patří k nim např. Už zase skáču přes kaluže (1970), Vlak do stanice Nebe (1973), Oznamuje se láskám vašim (1989) aj. K jeho nejúspěšnějším filmům z období normalizace patří poetické snímky Lásky mezi kapkami deště (1980) z období První republiky a také filmy natočené na motivy stejnojmenných povídek Oty Pavla Zlatí úhoři (1979) a Smrt krásných srnců (1986). S velkým úspěchem se setkal i televizní seriál Vlak dětství a naděje (1985). V 90. letech natočil Kachyňa ještě několik dalších kritikou i diváky vysoce hodnocených filmů, jako např. válečné drama Poslední motýl (1990), adaptaci povídky Ivana Olbrachta Hanele (1999) nebo syrové venkovské drama Kráva (1993), za které získal řadu mezinárodních i domácích ocenění.

 

Ukázka z filmu "Zlatí úhoři" (1979)

Ukázka ze snímku "Král Šumavy" (1950)

Ukázka z filmu "Kočár do Vídně" (1966)

LUKEŠ, Jan. Diagnózy času: český a slovenský poválečný film (1945-2012). V Praze: Slovart, 2013. 447 s. ISBN 978-80-7391-712-8.
MELOUNEK, Pavel. Čeští filmaři, něžní barbaři: (22 + 2 portréty našich režisérů). Vyd. 1. Praha: Bohemia, 1996. 169 s. ISBN 80-85803-22-4.
PTÁČEK, Luboš, ed. et al. Panorama českého filmu. Vyd. 1. Olomouc: Rubico, 2000. 514 s. ISBN 80-85839-54-7.