Karel Jaromír Erben

^*7. 11. 1811 Miletín – ^†21. 11. 1870 Praha

V roce 1837 dokončil Erben studia práv na Univerzitě Karlově a nastoupil jako praktikant k hrdelnímu soudu v Praze. Vedle své práce také pomáhal Fr. Palackému spravovat tehdy velmi zanedbaný archiv Strahovského kláštera. Zabýval se historií a již v roce 1841 se stal řádným členem Královské české společnosti nauk, později byl dvakrát zvolen jejím předsedou. Jako člen jazykové komise při Matici české od roku 1845 se podílel také na formování vzoru spisovné češtiny.

Na rozdíl od předchozích sběratelů (v českém kontextu hlavně Fr. L. Čelakovský) Erbena nejvíce zajímaly epické písně, legendy a balady. Jako první zapisoval varianty textů a hlavně nápěvy. Z jeho rozsáhlé sběratelské činnosti vzešly Písně národní v Čechách (vycházely po částech v letech 1842–1845). Jejich rozmnožený a utříděný soubor vyšel roku 1864 pod názvem Prostonárodní české písně a říkadla. Inspirován německými romantiky se Erben začal věnovat pohádkám, jejichž výběr vydal nejprve v původních jazycích a následně v českém překladu (Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských /1869/). Zamýšlený cyklus českých pohádek Erben již sám nestačil knižně vydat.

Pravděpodobně nejznámějším Erbenovým dílem je Kytice z pověstí národních (1853). Slovem pověst se tu rozumí příběh, v němž se jen ojediněle objeví dějinná paměť (Věštkyně). Ostatní příběhy v Kytici se dotýkají základních lidských vztahů především mezi matkou a dítětem, ženou a mužem, většinou s tragickým koncem. Svým názvem, úvodní bájí o mateřídoušce a básní Vrba (a také Lilie, kterou Erben přidal do druhého vydání své sbírky) navazovala sbírka na tradici sdělování prožitků pomoci symbolů květin (tzv. květomluvu) oblíbenou v české poezii raného 19. století.

Autor pozdější generace J. Neruda se k Erbenovi hlásí nejen svou sbírkou Hřbitovním kvítí, ale spolu s jinými tvůrci mu věnoval i druhý ročník almanachu Máj. Erben je dodnes hojně čteným a oblíbeným autorem.

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.
OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Praha: Academia, 1985-2008. 7 sv. ISBN 80-200-0797-0.