Karel Čapek

^*9. 1. 1890 Malé Svatoňovice – ^†25. 12. 1938 Praha

Karel Čapek zahájil svou školní docházku v Úpici. Po studiu na gymnáziu absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde také získal doktorát. Následně krátce pracoval jako vychovatel v šlechtických rodinách, poté se začal věnovat žurnalistice. Působil v Národních listech (1917–1921), v týdeníku Nebojsa (1918–1920) a v Lidových novinách (1921–1938), s nimiž je jeho novinářská činnost hlavně spojována. Zde otiskl velké množství fejetonů a dalších literárních útvarů. V letech 1921–1923 byl zaměstnán jako dramaturg a režisér ve Vinohradském divadle. Od roku 1925 se společně s bratrem Josefem Čapkem pravidelně účastnili pátečních setkávání s předními osobnostmi politického a kulturního života. Brzy se pro účastníky těchto schůzek vžil název pátečníci. Mezi pravidelné hosty patřili prezident Tomáš Garrigue Masaryk, ministr zahraničí a pozdější prezident (1935–1938, 1945–1948)  Edvard Beneš, historik Josef Šusta, novinář Ferdinand Peroutka a jiní. V letech 1932–1938 byl sedmkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu, cenu však nikdy nezískal. Zemřel na důsledky zápalu plic 25. 12. 1938. Byl pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Na tvorbu Karla Čapka měly velký vliv pragmatismus a expresionismus, nosnými tématy byly ohrožení lidského života technickým pokrokem a otázka pravdy z pohledu jednotlivce.  Mezi nejznámější prozaická díla patří Továrna na absolutno (1922), Krakatit (1924), Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy (1929), volná trilogie Hordubal (1933), Povětroň (1934) a Obyčejný život (1934), Válka s Mloky (1936).  Nejúspěšnější dramata jsou R.U.R. (1920), Ze života hmyzu (1921), Věc Makropulos (1922), Bílá nemoc (1937) a Matka (1938). Proslavil se též i jako autor cestopisů (Italské listy /1923/, Anglické listy, /1924/ a jiné) a dětské literatury (Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek /1932/, Dášeňka čili život štěněte /1933/, napsaná společně s Josefem Čapkem). Jako překladatel získal uznání antologií moderních francouzských básníků Francouzská poezie nové doby (1920). Svědectví o svých setkáních s Masarykem  sepsal v díle Hovory s T. G. Masarykem (1928–1935).

FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0.
KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté: 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.
LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.