Kamarád

Kamarád patřil k prvním časopisům věnovaným homosexuálním menšinám, vydávaným na území dnešní České republiky. První a zároveň jediné dodnes dochované číslo spatřilo světlo světa 28. 5. 1932 s podtitulem Časopis věnovaný zájmům přátelství uznaným vědou a kulturními státy. Periodikum představovalo výsledek emancipačních snah brněnských homosexuálních společností, které byly podníceny vznikem obdobých organizací a časopisu Nový hlas v Praze. Redakční tým Kamaráda se sdružoval kolem
svého vydavatele, slovenského malíře Štefana Leonarda Kostelníčka. Snahu o zprostředkování publikací zaměřených na homosexuální dění čtenářům z Moravy a okolí upřesnil sám Kostelníček v úvodním článku Aby bolo jasno!, v němž také vyzval k podpoře Ligy pro sexuální reformu.

Obsahově se Kamarád velice podobal pražskému Novému hlasu. Texty, psané mj. Karlem Hlubockým či Imrichem Matyášem, se zabývaly především kulturou a současným děním. Časopis zveřejňoval politicky orientované emancipační, agitační, spolkově organizační a beletristické články a začlenil také inzertní rubriku. Z ní lze se dozvědět, že místem schůzekhomosexuálních občanů prvorepublikového Brna byly například kavárna Bellevue na Lažanského náměstí (dnes Moravské náměstí) nebo restaurace Koberitz v Pražské ulici (dnes Štefánikově). Časopis se téměř zcela zaměřoval na čtenáře mužského pohlaví, ženám byl věnován pouze inzerát na román Lídy Merlínové Vyhnanci lásky.

Do dnešní doby se zachovalo pouze první číslo Kamaráda, neexistují ani žádné jiné doložené a ověřené zdroje informací o jeho dalším osudu. Je dost možné, že květnové číslo bylo prvním a posledním zároveň a brněnský aktivismus tehdejší doby souvisel především s konáním sjezdu Světové ligy pro sexuální reformu v září 1932.