Kája Saudek

^*13. 5. 1935 Praha – ^†25. 6. 2015 Praha

Kája Saudek (vlastním jménem Karel Saudek) pocházel z bohaté vzdělané rodiny a  z politických důvodů mu nebylo umožněno studovat. Po základní škole nastoupil jako technický kreslíř a kulisák v Barrandovských filmových studiích. Tvorba komiksů pro něj byla únikem a seberealizací, původně se věnoval dílům inspirovaným americkými analogy bez publikačních ambicí. Tato Saudkova volnočasová aktivita se však postupně proměnila v celoživotní poslání. V dubnu 2006 se zadusil soustem a upadl do kómatu. Devět let ležel ve vegetativním stavu, ze kterého se nikdy neprobral.

Své první komiksové práce zveřejnil Saudek v časopise Student, patřily mezi ně Agent Nr.00-WC (1966), Svědomitý censor Svoboda (1966), Konec budoucnosti (1967) a V zámku a nadzámčí. Uznání se dočkal roku 1966, kdy Miloš Macourek použil jeho kresby pro film Kdo chce zabít Jessii?. Saudek vytvořil tři stránky fiktivního obrázkového seriálu, titulky a plakát. Větší příležitost pak dostal v nově založeném časopise Pop Music Express, kam v roce 1968 nastoupil jako grafik. Zde oživil příběh „záporného hrdiny“ hippieho Honzy Hroma. Už tehdy se projevovala Saudkova záliba v kreslení obnažených žen, kvůli níž měl později potíže s cenzory. Svůj nejznámější projekt Muriel a andělé nakreslil opět podle scénáře Miloše Macourka. Roku 1969 vyšlo v Mladém světě 29 černobílých stránek z chystaného více než stostránkového díla. Plnohodnotné knižní vydání spatřilo světlo světa až v roce 1991. Na tento komiks navazuje pokračování pod názvem Muriel a oranžová smrt. Předobrazem dvou hlavních postav byli Saudkův bratr Jan (záporná postava generála Xerona) a československá herečka Olga Schoberová (krásná lékařka Muriel). Jednalo se o první samostatné vydání komiksu v Československu.

Druhým a posledním autorským filmovým projektem, na kterém se Saudek podílel, byl snímek Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1971). Vytvořil pro něj titulky, plakát a řadu obálek a vnitřních stran komiksů, jež hrdinové čtou. V normalizačním období v časopise Mladý svět otiskl komiksový seriál Lips Tulian, nejobávanější náčelník lupičů (1972). Seriál si získal značnou oblibu, ale na nátlak cenzury bylo koncem roku jeho vydávání zastaveno. Pro časopis Pionýrská stezka vytvořil Saudek komiks na motivy seriálu Třicet případů majora Zemana (vyšel knižně pod názvem Major Zeman a jeho 6 případů /1999/). Později, po natočení čtyř epizod seriálu se stejným názvem, byl cyklus zakázán. Na konci 70. let se téměř žádná časopisecká redakce neodvážila komiksy Káji Saudka otisknout. Změna nastala v 80. letech, kdy vycházelo asi největší množství Saudkových sešitových prací (Tajemství zlatého koně /1979/, Po stopách sněžného muže /1980/, Peruánský deník /1984/). V oficiálních tiskovinách první poloviny 80. let se Saudkovy práce objevovaly jen ojediněle.

Za další etapu tvorby Káji Saudka lze považovat vydání sešitu Arnal & dva dračí zuby (1988) podle scénáře spisovatele Ondřeje Neffa. Ve stejném roce se mu znovu začaly otevírat dveře do oficiálních periodik jako byla Mladá fronta, Slovíčko nebo Svobodné slovo. V moderně pojatém komiksovém časopise Kometa našel své další uplatnění. Po listopadu 1989 patřily jeho komiksy mezi nakladateli k nejvyhledávanějším. Většina jeho prací se dočkala úplného nebo nového vydání v 90. letech. Tehdy jeho komiksy tiskly především týdeníky NEI report a Pivní kurýr. Některé jeho tehdejší práce hraničily s pornografií. Na přelomu roku 2000 Saudek ještě publikoval několik menších děl, žádné z nich ale nezanechalo takovou stopu jako jeho předchozí seriály.

PROKŮPEK, Tomáš et al. Dějiny československého komiksu 20. století. Vyd. 1. Praha: Akropolis, 2014. 3 sv. ISBN 978-80-7470-061-3.